Základní vlastností Andreje Babiše je se nikdy a za žádných okolností nevzdávat. I proto vystoupal až tam, kde dnes je. Ale v této chvíli mu jeho zaťatost nikdy neopouštět dobyté pozice mimořádně škodí. Hra o to, za jakých podmínek odejde z vlády − a on nakonec odejde −, připomíná holandskou aukci, kdy se vyvolávací cena snižuje, hlavně aby se zboží s brzo končící trvanlivostí už konečně prodalo. Takovým rychle se kazícím zbožím je nyní i Babiš. Když Bohuslav Sobotka rozjel svou životní hru s demisí celé vlády, mohl Babiš prásknout dveřmi, na pár měsíců zmizet z vlády, dosadit na ministerstvo financí nějakého věrného podržtašku a za pláče celé republiky se vystavovat až do voleb jako mučedník ukřižovaný Sobotkou a Miroslavem Kalouskem. To ale Babiš, který se v životě nevzdal a ani to neumí, nedokázal. A tak teď s překvapením hledí na to, co jeho tvrdohlavost způsobila. Bude nakonec rád, když se mu podaří s sebou z vlády stáhnout i premiéra, což přitom byla původní Sobotkova nabídka.

Ten propad mezi vyvolávací cenou Babišova konce, kterou původně stanovil Sobotka demisí, a tou současnou je opravdu propastný. Ještě před dvěma týdny premiér dobře věděl, že nemá absolutně žádný politický smysl navrhovat odvolání vicepremiéra prezidentovi. Prezident by se postavil proti, rozštípla by se mu sociální demokracie, kde bobtnala Babišova pátá kolona, a nakonec by mohl být za ještě většího slabocha, než mu do té doby bylo vyčítáno. Proto volil sebevražedný postup, od kterého si sliboval především stmelení sociální demokracie. A měl i řešení − svůj i Babišův konec. Babišovu cenu ale nejprve snížil jeho spojenec prezident svým absurdním divadlem se Sobotkovou demisí a výkladem, že má skončit jen premiér. Tehdy se Sobotka znovu nadechl a se stmelenou ČSSD mohl navrhnout konec Babiše. A pak už bylo pro předsedu ANO jen hůře.