Nos nejprve polechtá typická vůně, pak pusu zaplní šťavnatá chuť. Jahody, první ovoce roku. Když se rozvoní a červeně září z košíků zelinářských stánků, je jasné, že jaro je v plné síle a odteď si je můžeme dopřávat až do podzimu. Jahod je totiž řada druhů. Některé plodí jednou, jiné dvakrát v roce, další dokonce v průběhu celé letní sezony. Což dává prostor ke zdravému mlsání i dietářům, protože jahoda má málo cukru, zato množství blahodárných látek, včetně schopnosti snižovat nezdravý cholesterol.

Chvála mlsnému Ludvíkovi

Jak vyplývá z archeologických nálezů, je velmi pravděpodobné, že lesními jahodami se živili už lidé v mladší době kamenné. Plody tehdejšího jahodníku obecného byly ovšem velmi drobné, sběr dal práci, o ovoci v dnešní podobě můžeme mluvit až o mnoho let později. Vlastně za vyšlechtění velkých jahod tak, jak je známe, může zahradník Ludvíka XV. Panovník byl totiž známým labužníkem a vyžadoval stálý přísun nových a originálních dobrot. Zobat malé jahody však bylo nepohodlné, zakousnout se do velkého plodu lákalo.

Navíc tu byla již přes dvě století Amerika, kde se už v minulosti dařilo i velkoplodým planým odrůdám. Podél řeky Sv. Vavřince to byl jahodník virginský, v Chile zase jahodník chilský. Právě tyto druhy stály u zrodu evropských velkoplodých jahod. Výsledný jahodník ananasový totiž vznikl jejich křížením v polovině 18. století a stal se původní formou jahodníku zahradního. A velkoplodá jahoda se vydala na cestu Evropou. V dalších a dalších podobách vhodných do nejrůznějších klimatických podmínek, rezistentních vůči řadě chorob, ale i s rozdílnými aromatickými a chuťovými vlastnostmi. A v neposlední řadě s různou výnosností.

Slovo týdne

Pineberry

jarvis_591456be498ea3e8b4aa18d2.jpeg

◼ Jsou bílé, se sytě červenými zrníčky, vypadají jako nezralé. Ale takhle vybarvené jsou už v plné zralosti.
◼ Bílé jahody s chutí po ananasu jsou totiž jednou z úspěšných novinek nizozemských zahradníků. Pravda, inspiraci i základ pro jejich vyšlechtění poskytl skutečný americký druh dříve hojně rostoucí v lesích Latinské Ameriky, který se podařilo zachránit a přizpůsobit pro pěstování v evropských zahradách.
◼ Bílé neboli ananasové jahody se rychle staly hitem. Navzdory skutečnosti, že když je v Nizozemsku uvedli na trh, shodou okolností 1. dubna, všichni se domnívali, že jde o aprílový vtip.

Výsledkem je přísun jahod prakticky po celý rok. Ovšem nejlepší jsou stejně ty z nejbližšího okolí. V sezoně a utržené v časném dopoledni, když slunce ještě nezačalo pálit, ale na plodech už zaschla ranní rosa.

Doping pro Wimbledon

Taková čerstvě utržená jahoda je lahůdka sama o sobě. Plná vlákniny, přírodní antioxidant, zdroj vitaminu C, ale i draslíku, hořčíku, vápníku, manganu… Hlavně ale tak dobrá, že není třeba ji příliš vylepšovat, stačí jen málo, aby se ovoce povýšilo na dezert. Třeba pár sněhových pusinek a trocha šlehačky, a je tu známý eton mess.

Dokonalá je však už kombinace jahod se šlehačkovou čepicí, zvlášť když je i smetana poctivá a čerstvá. Není divu, že tohle zdravé mlsání učarovalo i tenistům, a tak se tahle jednoduchá klasika ocitla až na Wimbledonu. Tady existují dvě verze. Jedna tvrdí, že k wimbledonské tradici patří porce deseti jahod na šlehačce vyšlehané v hutný krém od prvního ročníku v roce 1877, podle té druhé jsou jahody typickým občerstvením v All England Clubu od roku 1953. Ať je to, jak chce, dnes je nejslavnější tenisový turnaj zasvěcený třem barvám − zelené barvě trávníku, bílé, v níž jsou oblečeni tenisté, a pak červené. Jistě není třeba říkat proč.

Jahody se šlehačkou v bezlepkové roládě

Recept je to jednoduchý jako facka, velmi rychlý a také "žravý", jak se říká jídlu, které mizí z talíře před očima. A ještě k tomu zdravý. Když krém doplníte tvarohem, svému tělu nepochybně přilepšíte. A pochutnají si i bezlepkáři.

Suroviny na jednu roládu

6 vajec,
6 lžic moučkového cukru,
3 lžíce kakaa,
400 ml smetany ke šlehání,
ztužovač šlehačky (není nutný),
čerstvé jahody

Postup

Žloutky oddělíme pečlivě od bílků a vyšleháme je s cukrem do pevné pěny. Když je hmota našlehaná, přidáme opatrně kakao a ještě promísíme. V další míse vyšleháme do tuha bílky a obojí smícháme. Hmotu nalijeme na pečicí papír (pokud jej předem potřeme trochou sádla, "těsto" se nepřichytí).

Troubu rozehřejeme zhruba na 200 °C, pak vložíme těsto a pečeme 10−12 minut. Ještě teplou roládu srolujeme a necháme vychladnout. Chcete-li ji mít na povrchu krásně mechovou, můžete poprášit utěrku kakaem a těsto svinout na utěrce. Na krém vyšleháme smetanu s cukrem, pokud nebudeme roládu hned konzumovat, je jistější použít ztužovač. Vystydlý plát namažeme smetanovým krémem (případně můžeme ke šlehačce přidat trochu vanilkového cukru a tvarohu), poklademe kousky pokrájených jahod, smotáme a ozdobíme podle vlastní fantazie.