O důležitosti veřejného prostoru se v Česku vede stále více debat, ale v naprosté většině se týkají exteriéru, tedy ulic, náměstí a parků. Trochu stranou podle mě zůstává lidem přístupný prostor uvnitř veřejných či soukromých institucí. Myslím si, že ještě pořád, téměř 30 let po Listopadu, máme z institucí strach. Nebo pokud ne strach, určitě respekt. Nejsou to místa, do kterých bychom s chutí přirozeně zavítali na návštěvu, když jdeme kolem.

Pokud v Praze půjdete po Masarykově nábřeží, nemůžete si za Národním divadlem nevšimnout budovy Goethe­-Institutu, který zde sídlí od roku 1993. Impozantní budova, v níž je umístěn, byla postavena roku 1905 podle návrhu architekta Jiřího Stibrala pro 1. českou zajišťovací banku.

Foyer²

Symetrická stavba vyzařuje důstojnost a solidnost, které − když je připočteme ke zmíněným obavám z institucí − jsou, dovolím si tvrdit, příčinou toho, že po letmém očním kontaktu se dovnitř donedávna neodvážil náhodně vstoupit téměř nikdo. V Goethe­-Institutu si to uvědomili a v posledních několika letech se v interiéru pustili do úprav, které naznačují větší otevřenost této instituce.

Začíná to hned za vstupními dveřmi. Recepce je posunuta více do hloubky interiéru a vy si naopak u schodů můžete odpočinout na speciálně navrženém nábytku. Knihovna dostala nový předprostor s ocelovou konstrukcí, na niž je možné umístit rozličné artefakty − nedávno zde byla otevřena "knihovna věcí". Klíčovým místem této proměny je však takzvaný Foyer² ve druhém patře. Že jde o významnou věc, naznačuje i digitální projekce na fasádě v nočních hodinách, která na tuto změnu upozorňuje.

Snaha o transformaci prostoru pomocí jednoho jediného prvku je jasně patrná. V půdorysu jde o pravoúhlý znak plus, nebo chcete­-li písmeno x, kterým se na pirátských mapách vyznačuje místo, kde je zakopán poklad. Tedy to vůbec nejdůležitější místo celého světa.

Goethe-Institut v Praze Knihovna věcí a Foyer²

◼ V rámci projektu Shared Cities: Creative Momentum
◼ Autoři Foyer²: ifau (Christoph Heinemann, Susanne Heissová, Christoph Schmidt), www.berlin.heimat.de/home/ifau/
◼ Realizace: 2016

Jde o architektonický prvek, u kterého můžete sedět jako u baru a přitom pracovat na počítači. Příležitost mají i lidé menšího vzrůstu či děti, protože jedna část je po otevření záměrně snížena. Veškerá technika i s kabely je umístěna v kruhové ocelové konstrukci ze subtilních pásků pod stropem a nabízí skutečně snadnou multifunkci tohoto prazvláštního stolu.

Stůl lze rozdělit na čtyři menší části tak, aby mohly fungovat samostatně. Že jde skutečně o zvláštní prvek, naznačuje i jeho povrchová úprava, která odkazuje k metalízám tuningových úprav automobilů konce 80. a začátku 90. let.

Ze samostatné a od stropu jasně oddělené konstrukce, vybavené osvětlením, reproduktory, dataprojektorem a elektrickými rozvody pro práci u stolu, je pak možné spustit promítací plátno.

Bezbariérové debaty

Umístění "chytrého organizačního elementu" doprostřed nádherného prostoru s mimořádným výhledem na blízké Národní divadlo či vzdálenější Pražský hrad má zásadní vliv na události, které se zde mohou konat. Měl by sloužit jak pro neformální setkávání pracovníků Goethe­-Institutu, tak veřejnosti.

Měl jsem možnost účastnit se moderované debaty, kdy moderátorka a tři hosté seděli, či občas postávali, na krajích tohoto stolu. Jejich debata měla zcela jiný charakter, než kdyby byli seřazeni vedle sebe za jedním obdélníkovým stolem. Bariéra mezi přednášejícím a poslouchajícím byla mnohem menší, a tak publikum debatu průběžně spontánně komentovalo, dotazovalo se a občas řečníkům skočilo do řeči. Zkrátka všechno to, co k živé besedě patří a co se až tak často v českém veřejném prostoru nevídá.

Foyer² je možné si pronajmout za podmínek, které se odvíjí od konkrétního druhu programu. Nebo je možné do tohoto inspirativního prostoru volně vstoupit, na chvíli si sednout ke stolu, připojit se k internetu přes wi-fi a pracovat, studovat… Po formální stránce jde o relativně malý stavební zásah, který ovšem může mít velký dopad na fungování vnitřních prostor této krásné budovy.