Co jste četl, když jste byl malý jako čtenáři těch krásných knížek, jež dnes vydáváte?
Z ranějšího dětství si pamatuji hlavně na příběhy plné uvěřitelných ideálů Astrid Lindgrenové, zažitelného dobrodružství Arthura Ransoma a vykutálené hravosti Miloše Macourka. Nejen díky skautingu mě formovaly i vzory z foglarovek: myslím, že mě naučily vnímat čestné chování jako hodné obdivu, a nikoli opovržení. K jadernému inženýrství ani k vydávání knížek mě žádná kniha nevychovala; k nezlomné chuti k velkolepým vyznáním lásky naopak určitě nejedna ano, ale která?
A jaké knihy máte v současné době na nočním stolku?
Na dosah ruky z postele mám teď Wittgensteinovu knihu faktů od Ladislava Čumby, tedy příběh kladenské rodiny průmyslníků. Asi jako většina čtenářů nemám nejmenší tušení, jestli je nějaká část knihy pravdivá nebo jestli je to pábení od první do poslední stránky (anebo jestli je snad pravda všechno). Nicméně tím mi kniha vyhovuje natřikrát: zajímá mě regionální literatura, mám rád knihy zajímavě graficky upravené a bezostyšné a chytré mystifikace si užívám.
Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?
Snad kromě jediné výjimky se vyhýbám bezvýhradným superlativům, nicméně mezi moje velké oblíbence patří Günter Grass − dokonce bych se chtěl naučit německy jenom proto, abych si jeho díla mohl přečíst v originále. V knihovně mám jeden koutek, ke kterému se pak vracím pravidelně. Je tam například Jak voní tymián od Marcela Pagnola, Dějiny lásky od Nicole Kraussové nebo Nachové plachty Alexandra Grina. Tedy knihy rozněžnělé, nepostrádající patos a sentiment.
Se kterou literární postavou byste se chtěl dnes alespoň na chvilku potkat?
Myslím, že literární postavy jsou svého druhu ideály, a pokud je vyndáte z knížky ven, přestanou fungovat. Trochu jako když si někoho idealizujete, tak je vlastně lepší ho doopravdy nepoznat? Ale − teď mě vlastně jedna postava napadla, protože je literární tak napůl: Páter Radost z Klostermannova Ecce Homo. Pokud někdo naprosté neštěstí upřímně nahlíží tak, že "z toho má malou radost", rád bych jej potkal naživo.
Kterou autorku byste rád pozval na skleničku dobrého vína?
Tove Janssonovou. Naučila by mě vyprávět, básnit a kreslit najednou. Ani jedno mi moc nejde a u ní se to vzácně potkává.
A se kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let?
S klasikem jihočeské lyriky Ladislavem Stehlíkem. Na pustém ostrově bych si od něj nechal donekonečna líčit ranní rosu v lukách u Škvořetic a západy slunce nad rybníkem Zlatohlavem, když by bylo nadevše jasné, že už je v životě neuvidím.
