Fraška života letí kupředu jak splašená herka a diváka už pranic nezajímá zápletka prvního aktu. Trefnější zkratku než známou hlášku z filmu Limonádový Joe při sledování vývoje vládní krize nevymyslíme. Kdo si ještě vzpomene, že vše začalo obtížně srozumitelnými korunovými dluhopisy. Teď se řeší jinčí kalibr: zneužívání médií ministrem financí, ohýbání ústavy Milošem Zemanem. Z původně zoufalého pokusu Bohuslava Sobotky zastavit růst preferencí Andreje Babiše se stal skutečně souboj o budoucnost téhle země.

Vykrystalizovaly dva tábory: na jedné straně Andrej Babiš a Miloš Zeman, na straně druhé demokratické (Babiš uštěpačně říká tradiční) strany. Souboj zdaleka není rozhodnutý. Včerejší mimořádná schůze Poslanecké sněmovny o "zneužívání moci ministrem financí" se značně lišila od loňské schůze, kdy se projednávala kauza zneužití eurodotací pro Babišovu farmu Čapí hnízdo. Zatímco v březnu 2016 proměnil Andrej Babiš schůzi v obžalobu "tradiční politiky", včera se mu to už tak úplně nepovedlo. Opět mluvil o megakampani, opět za všechno mohl Kalousek, opět všichni kradli a zneužívali, jen on ne. Jenže byl očividně nervózní, defenzivní, dokonce hlasitě vykřikoval, když ho ministr zahraničí Zaorálek od řečnického pultu obvinil, že ČSSD vydíral pomocí médií, na která má vliv. Babišovi je evidentně jasné, že namísto očekávaného hladkého vítězství stojí před problémem. Právě v této krizi se rozhoduje, zda většina voličů definitivně uvěří, že je tím, kým se staví být, tedy soucitným miliardářem, který bude stát řídit jako rodinnou firmu. Nebo zda lidé dojdou k závěru, že je to jen člověk, který slušně řečeno fabuluje a je odhodlaný prosekat se na mocenský vrchol, přičemž na nějakou tu třísku nehledí.

Že to celé nakonec nemusí být jen limonádová legrace, dokládá včerejší sněmovní výrok Babišova místopředsedy Faltýnka, že "tradiční strany chtějí udržet politické poměry, které tady byly 27 let". Jak to Faltýnek myslel, těžko říci. Jisté ale je, že ty jím opovrhované poměry se obvykle nazývají liberální demokracií. Jsou to poměry založené na nedokonalém systému, se všemi možnými neduhy (ano, patří k nim i korupce), ale zároveň na systému vybaveném všemi možnými pojistkami, které dokážou neduhy léčit. Pojistkami, které − doufejme, že jen shodou okolností − Andreji Babišovi vadí: nezávislými médii veřejné služby, která nazývá "zkorumpovanou pakáží", Poslaneckou sněmovnou, kterou nazývá "žvanírnou", Senátem, který je podle něj "zbytečný", a tak dále. Téma podzimních voleb 2017 je, zdá se, nastavené. Žánr ještě tak úplně neznáme, ale fraška to určitě nebude.