Spor o miliardy, které má Česko půjčit Mezinárodnímu měnovému fondu, se vrací se stejnou periodou, jako je doba splatnosti úvěru. Tentokrát je o to absurdnější, že všechny okolnosti mluví pro půjčku ještě mnohem výrazněji než v roce 2012, kdy ji Česko schválilo naposledy. A přesto hlavní aktéři, tedy Česká národní banka, která má poskytnout peníze, a ministerstvo financí, vedené (stále ještě) Andrejem Babišem, které se za úvěr zaručí a centrální bance též uhradí případný ušlý zisk, ne a ne najít společnou řeč. Současně přitom, shodně s vládou, tvrdí, že proti půjčce nejsou.

Jednoznačné je, že rizika spojená s úvěrem jsou nyní ještě nižší než před pěti lety. MMF potvrdil svou reputaci věřitele, kterému se platí prakticky za všech okolností. Zhroucení fondu je ještě méně pravděpodobné než rozpad eurozóny či insolvence zemí platících eurem. A těm přitom ČNB vesele půjčuje biliony, ne jen desítky miliard. Nemá ani jinou možnost, co jiného by s horou eur, která musela během intervencí nakoupit, dělala. Rozdíl je jen v tom, že půjčuje nepřímo, skrze nákupy dluhopisů na veřejném trhu, avšak na podstatě nic nemění. Centrální banka nyní pomáhá financovat dluhy vyspělejších zemí sumou, která je vyšší než kompletní státní dluh Česka.