Omezení těžby ropy, k němuž se země OPEC s dalšími producentskými státy odhodlaly až po dlouhých vyjednáváních, k trvalému obratu nestačí. Názorně to ukázal bleskový propad na konci minulého týdne, který cenu barelu ropy typu Brent stáhl pod 50 dolarů, kontrakt na texaskou ropu WTI s dodáním v červnu se pak prodával za 45 dolarů. Tak levná ještě letos na jaře, v době, kdy se omezený přísun suroviny na trhy měl plně projevit, nebyla. Pokles cen během jednoho měsíce přesáhl 10 procent a ani začátek týdne změnu trendu nepřinesl.

Saúdové se jako největší světový exportér a lídr kartelu OPEC okamžitě vytasili s výčtem argumentů, proč má cena růst, a proč nás dokonce čeká období, kdy bude nutné vyrovnat se s převahou poptávky nad nabídkou. Spásou má být Asie, region, který v posledním čtvrtstoletí spolykal většinu nové produkce. Ropná monarchie věří, že tamní doprava se bez ropy ještě dlouho neobejde, už jen proto, že alternativní zdroje jsou dražší.

Rijád sází na to, že dokáže zorganizovat prodloužení dohody o omezení těžby případně až do roku 2018. Snem zemí závislých na prodeji ropy jsou škrty, ale nejlépe tak, aby jejich kvóty zůstaly nedotčeny. Rozpočty všech producentů jsou však napjaté a pokušení poslat na trh více ropy, než je dohodnuto, veliké. I rozpočet Saúdské Arábie je v minusu, a tak není pravděpodobné, že by na sebe vzala vysoce nadproporční část produkčních omezení. To si trh si uvědomuje. Financial Times s odkazem na známou Andersenovu pohádku vtipkují o šejkových nových šatech.

Summit OPEC, který začíná za dva týdny, tak nebude žádná idyla. A pro následná vyjednávání s 11 zeměmi mimo kartel to platí dvojnásob, i když Rusové v rámci snahy o uklidnění trhu oznámili, že o produkčních škrtech už diskutují. Zatím ale nic víc, žádná zmínka o termínech, či dokonce konkrétních kvótách. Dva největší světoví producenti mají v zádech Spojené státy, které sice ropy nejvíc spotřebují, ale také nejrychleji zvyšují těžbu. Těžaři z břidlic navíc systematicky zlepšují produktivitu, takže i při cenách, které jsou ve srovnání s roky 2011 až 2014 ani ne poloviční, vydělávají. Poslední čtyři měsíce tak vrtů jen a jen přibývá. Když se k tomu přičte zotavující se Libye a Irák, od nichž se omezení těžby zatím nevyžaduje, je k Saúdy vzývanému nedostatku ropy daleko. Při pohledu z Česka pak můžeme přičíst vliv mírně silnější koruny a proti euru slábnoucího dolaru a vyjde nám optimistický závěr: doba docela levného benzinu a nafty nekončí.