"Toto děláme pro japonského císaře, tohle pošleme do Kataru, toto jde do Norska, tamty do Anglie, tohle do Španělska, tady jsou Vánoce 2019… No a tady u toho stolku se pije," chodí po firemním showroomu a rozhazuje rukama od jednoho konce místnosti ke druhému Miroslav Šupler z Rožnova pod Radhoštěm. Valach jako poleno, včetně jadrného nářečí. A hlavně majitel rodinné firmy Unipar na výrobu svíček.

Tedy, původně měl být briketovým králem. Po revoluci totiž z Německa draze koupil stroje na výrobu briket do kamen, mělo stačit jen je krmit pilinami a parafínem, aby výsledný produkt držel pohromadě. Bohužel stroje měly jednu vadu: brikety, které z nich padaly, nebyly k použití. Stroje neměly potřebný tlak. "Buď to nehořelo vůbec, nebo to blaflo hned. Od brikety ale přece chcete, aby doutnala pomalu," vypráví.

Nicméně stroje doma, tedy v čerstvě koupené bývalé hospodě, na krku na tehdejší dobu astronomický úvěr na 250 tisíc marek a co teď? "Začne vám to v hlavě šroubovat, potíte se, nadáváte na všechny, jen ne na sebe. Dobré dva týdny jsem se s tím lopotil, abych to nějak vyřešil. Jednu sobotu, když jsem si tu s tím jednou zase hrál, nadával a kopal do toho, motal se mi pod nohama malý syn, to byl ještě špunt, a říká: Tati, to vypadá jako svíčka. Tak jsem se naštval, nasypal tam zbytek parafínu, strčil jsem tam kus šňůrky od bot a vylisoval první svíčku," poplácává stařičký stroj, který dodnes ve výrobně stojí.

Původní zelený nátěr už se sice místy ošoupal, ale mašina prakticky bez úprav funguje a vyrábí. Tehdy bylo Miroslavu Šuplerovi sedmadvacet let a do svíček se zamiloval. Tedy, jak on říká: "Rozsvítilo se mi v hlavě." A jako správný technik začal hned hledat způsoby, jak svíčky dělat po svém a co nejlépe.