Měl jsem měsíc před maratonem a ten den mě čekal jeden z nejdelších tréninků. Sportovní aplikace na mém mobilu mi naplánovala běh dlouhý 33 kilometrů, a tak jsem vyrazil do parku na pražské Ladronce a začal ukrajovat jeden kilometr za druhým. Ke konci třetí hodiny mého snažení, a v tu chvíli spíše trápení než radostného běhu, mě zastavila rychle nastupující celková slabost.

Musel jsem se položit do trávy a opřít obě nohy o kmen stromu rostoucího těsně vedle cesty. Kdybych to neudělal, tak jsem skoro jistě omdlel. Nechtěl jsem vypadat příliš nápadně a doufal jsem, že si mě nikdo nevšimne. Přesto se během chvíle přihnal běžec a zeptal se, zda něco nepotřebuju. Poděkoval jsem a uvědomil si, že Ladronka je možná docela bezpečným místem, ale extrémní tréninkové dávky a následné závody už nemusí být v mém středním věku tou optimální cestou ke zdraví.