Na pražské Ladronce skupina sportovně oděných pobíhajících lidí obvykle žádnou pozornost nebudí. Tahle je ale výjimkou. Drží v rukou hole, přitom sníh ani lyže nikde. Skupina provozuje originální českou tréninkovou metodu, která se vyvíjí v plnohodnotný sport − nordic running.

"Nejdříve se na mě lidé dívali jako na blázna," usmívá se autor nového sportu, gymnaziální učitel Milan Kůtek. "Už si ale zvykají," dodává. Jeho lekcemi prošlo několik tisíc lidí. A nebude asi náhoda, že metoda nordic running zvítězila v soutěži inovačních projektů evropské atletiky a postupně ji přebírá řada českých reprezentantů v různých sportech. I ti nejslavnější.

fenomén běh: do stále oblíbenějšího sportu investují miliardáři a velké firmy

"Je to naprosto super doplněk tréninku. Je to jednoduché, ale funguje to, jednoduchý princip je vždy nejlepší," říká trojnásobná olympijská vítězka v hodu oštěpem Barbora Špotáková. Líbí se jí, že je možné při běhu s holemi odlehčit achilovky, náchylné ke zranění, i to, že díky holím lze běhat v pokročilém těhotenství nebo začínat po zranění v rekonvalescenci.

Originální metoda vznikla vlastně náhodou. Kůtek trénoval na maraton a nechtěl vynechávat trénink ani v zimě. V okolí Chebu, kde žije, to moc nešlo, tamní zima nebývá vhodná pro běžky ani pro běhání "po nohách". A tak jednoho dne coby rodák z podhůří Jizerských hor intuitivně popadl běžkařské hůlky a vyrazil do rozmoklého sněhu nesněhu. A nestačil se divit.

"Šlo to výborně, neklouzalo to, měl jsem najednou stabilitu, takže jsem se nemusel bát o nohy. A navíc jsem zjistil, že je to i fyzicky náročnější, funěl jsem jako plnotučný začátečník," líčí první zážitky v knize Nordic running. Opravdu to fungovalo − Kůtek, původně sprinter, si vylepšil osobní rekord na maratonu až na úctyhodnou úroveň 3 hodiny a 11 minut.

Na běhu s holemi je bezmála geniální jedna věc. Tím, že jde o něco mezi během a během na lyžích, se zapojuje i vrchní část těla, zvyšuje se výdej energie a trénink je intenzivnější. A ještě něco − i autor tohoto článku si na vlastní kůži vyzkoušel, že hole dokážou běžce "srovnat": lépe si uvědomuje celé tělo, což pomáhá při odstraňování chyb i poté, co hole odložíte.

Upřímně řečeno, opravdu to celé nejdříve vypadá jako samoúčelná "blbost", ale ve finále zjistíte, že to blbost v žádném případě není. Kromě toho má běh s holemi ještě jednu výhodu, kterou Kůtek v žertu zmiňuje: "Než jsem začal běhat s holemi, bál jsem se volně pobíhajících psů, teď se bojí oni mě," říká.

Ale vážně, skutečně se tu vyvíjí nový sport. Speciální hole (používají se pevné, nikoli teleskopické, zhruba o deset centimetrů kratší než ty, které jsou třeba na běžky) už vyrábí jeden český a jeden italský výrobce. Existuje propracovaná metodika, již Kůtek vyvinul ve spolupráci s českým biomechanikem Alešem Tvrzníkem. Podobně jako se pořádají závody v nordic walkingu, na kterém už není nic zvláštního, uskutečnily se už i závody v nordic runningu. Prvního mistrovství republiky se zúčastnilo několik desítek běžců.

Zda se nordic running prosadí na mezinárodní úroveň, není jasné, možná skončí podobně jako kolová či národní házená, které dnes za hranicemi Česka nikdo nezná. I kdyby to ale dopadlo tak, pořád zůstane, co říká další podporovatel nového sportu, nejznámější český kardiolog Jan Pirk: "Zvlášť běhání po horách je super zážitek. Prudká stoupání vyběhněte s runningovými holemi v nevídaném tempu. Prostě, abych dlouho nekecal, zkuste sami a uvidíte!" A autor textu, který sám běhá maratony a občas i ultrazávody, potvrzuje: Opravdu to stojí za to.