Koncem února se mezi lidmi rozkřiklo, že Evropská komise hodlá zrušit jaro. Povstalo z toho velké rozčilení, protože obyvatelstvo se už těšilo na krásné, voňavé, zelené jaro. Naštěstí zasáhlo Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám při ministerstvu vnitra. Odhalilo, že jde o lživý fabrikát z dílny putinovsko-trumpovské propagandistické mašinerie. Samozřejmě že Evropská komise nehodlá zrušit jaro. Skutečnost je taková, že v zájmu posílení evropské vzájemnosti se chystá vyrovnat přežité disproporce tak, aby Evropané v Kaldoaivin erämaa na severu Finska prožívali stejné jaro jako Siciliáni a obyvatelé Malty. K tomu bude třeba postupných kroků, přičemž prvním bude nahrazení provokativní zelené barvy politicky korektní barvou modrou.

Zelená byla zdrcena.

Povídka pro ego!

Povídky o jaru a všudypřítomném slunci pro nás píší

Ondřej Neff
Miloš Urban
Michal Šanda
Petr Stančík
Emil Hakl
Iva Pekárková
Pavel Vydra
Bogdan Trojak
Jan Bartáček
Irena Jirků

"Vždyť je to nesmysl. Každý vidí, že je jaro zelené. Travička… lístečky…"

Pak se Zelená rozplakala.

"No jo," namítla Červená. "Jenže když je dejme tomu v Polabí zelené jaro, v Kaldoaivin erämaa mají půl druhého metru sněhu."

"No ovšem," ušklíbla se Fialová. Zpráva se jí moc nedotkla, protože žádné ze čtyř ročních období není fialové. "Paní Červená se na Zelenou kasá, protože si myslí, že se jí to netýká. Jenže když Evropská komise barevně srovná jaro, přijde na řadu červený podzim se svými javorovými listy a léto se žlutým sluníčkem a padne i bílá zima!"

"Třeba bude podzim azurový," přidala se Azurová. "Já jsem přece příbuzná Modré a lidi si nás pletou. Takže jsem určitě na řadě."

Barvy začaly křičet jedna přes druhou a ve vřavě vynikl pisklavý hlásek Žluté.

"Mě vynechat nemohou, já dělám hvězdičky na unijním praporu!"

"Co sem pleteš nějaké hvězdičky?" vrčela Fialová.

"Nech ji být, ona je mimo," klidnila ji Purpurová.

"Nejsem!" ozvala se Žlutá srdnatě. "To ty jsi mimo ve všem. Nemáš ani roční období, ani hvězdičky. Já na praporu jsem a spolu s Modrou nabarvíme roční období."

Poté vřava přerostla do rvačky a barvy se do sebe pustily a začaly se prát a prolínat a mísit za roztodivných světelných efektů. Když se zklidnily, ukázalo se, že Žlutá zmizela.

"Kdepak je Žlutá?" ptala se udýchaně Modrá.

Veronika Durová (1984)
jarvis_590b0b85498ebdf0c77af60b.jpeg

◼ "Šedou střídá zelená. Na cyklostezkách houstne provoz. Domácí ptactvo rozšíří své řady o migranty z jižních krajin. Za svítání je řev ptactva téměř nesnesitelný, ale postupně utichá," tak výtvarnice, rodilá Pražanka ve znamení Blíženců, popisuje své jarní zážitky.
◼ Jejím pevným protipólem i blížencem se již na střední škole Václava Hollara staly sochy.
◼ Umění prolínající a vstupující do galerií i prostoru veřejného. Absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v Ateliéru figurálního sochařství a tvorby medaile Jana Hendrycha.

Někdo vzadu v přítmí řekl něco, co končilo "ele".

Hned ho okřikly, ale on měl pravdu. Žlutá se vytratila a pospíchala do Brusele, aby tam zjistila, jak se věci mají. Ona jako kmenová barva hvězdiček na praporu má právo přístupu ke zdrojům rozhodování. Barvy se to dozvěděly a čekaly s napětím, s jakou přijde.

Vrátila se a tvářila se tajemně.

"Tak co?" ptala se Modrá dychtivě. "Tak jak to bude s barvami?"

"Změna se netýká jara," řekla Žlutá, aby už nenapínala. "Zasáhne všechna čtyři období."

Modrá se nadmula pýchou jako holub. Že pokryje i zimu a léto a podzim, to ji věru nenapadlo. Žlutá jí nechala tři vteřiny naděje a pak řekla:

"Bude vyhlášen euročas jedna, euročas dva, tři a čtyři. A všechny budou v zájmu unijní harmonizace unifikovaně šedé!"

Modrá se vzteky rozprskla a ostatní jí to přály, barvě jedné nafoukané, a chválily bruselské rozhodnutí. Konečně zavládne harmonie, nikdo nebude odstrčen a všichni na tom budou stejně!