Oběd s Ivanem Pavlíčkem byl od začátku velkou výzvou − nepatřím totiž mezi nadšené stoupence sushi ani mořských plodů. To ale v okamžiku, kdy vcházíme do japonského bistra Sushi Oishi, majitel firmy Next ještě netuší.

Malý podnik v pražské ulici V Celnici navštěvuje i několikrát týdně a podle vřelého úsměvu číšníka je zde velmi vítaným hostem. "Bydlím na východním okraji metropole a do práce jezdím většinou vlakem, abych nemusel stát v zácpě a zároveň byl trochu ekologický," vysvětluje Ivan Pavlíček, který se po hlavním městě pohybuje zásadně pěšky. A protože je bistro jen pár kroků od Masarykova nádraží, rád si tady krátí čekání na vlak ve společnosti oblíbené asijské kuchyně.

Když otevíráme jídelní lístek, musím s pravdou ven: k japonské specialitě v podobě rýže, syrového rybího masa a řasy jsem zatím nenašla cestu. To se ale dnes pokusím změnit. "Výborně, to jsem zvolil správnou restauraci! A jíte alespoň krevety? Ne? Tak to vůbec nebude jednoduché," směje se trochu rozpačitě a horlivě listuje nabídkou. Poté co bývalého vědce ubezpečím, že alespoň ryby u mě mají zelenou, trochu se uklidní.

"Moc mi chutná polévka miso s lososem, dávám si ji často. Skvěle se hodí jako předkrm, protože je poměrně malá," doporučuje mi podnikatel v šedém saku s nenápadnými brýlemi. Po polévce sáhneme nakonec oba. Následně ale nastává na první pohled komplikované plánování hlavního chodu, které však Ivan Pavlíček s důvtipem rychle vyřeší: "Víte co? Pojmeme to úplně po asijsku a všechno od sebe ochutnáme. Vy sníte dva kousky sushi a já také. A třeba ochutnáte i smaženou krevetu." Objednáváme tedy dvakrát čtyři kusy maki (losos−avokádo a losos−mango) a k tomu můj společník přidává ještě pět krevet v tempura těstíčku.

Pracovní oběd s majitelem firmy Next Ivanem Pavlíčkem
Sushi Oishi

Jak už název japonského bistra nedaleko Masarykova nádraží v Praze napovídá, zdejšímu menu vévodí především va­riace sushi. Kombinace ovoce, zeleniny a čerstvých ryb s typicky mazlavou rýží a mořskou řasou se tu servírují během pár minut, stejně jako výběr malých i velkých polévek. Návštěva Sushi Oishi se proto hodí k rychlému a lehkému obědu nebo – jako v případě Ivana Pavlíčka – jako příjemná čekárna na vlak.

Posledních pár let se Ivan Pavlíček snaží omezovat červené maso a lepek. Zálibu v asijské kuchyni našel během pracovních cest do Vietnamu, Jižní Koreje, Thajska a Malajsie. Říká, že tamní chutě jsou s těmi v bistru, v němž sedíme, velmi srovnatelné. "Hned vedle je navíc obchod s asijskými potravinami a surovinami," poznamenává. Sushi sám připravuje také doma a naučil to i své děti.

Až telefon zazvonil

Ačkoliv dnes Ivan Pavlíček podniká a vlastní firmu na výrobu bezpečnostních dveří, jako kluk se toužil stát archeologem. Bydlel totiž na pražském Pankráci v době, kdy se stavěla dálnice, a s kamarády ve výkopech nacházel spoustu zkamenělých trilobitů a škeblí, jež ho fascinovaly. Nakonec ale zamířil mezi geny.

V Biotechnologickém ústavu Univerzity Karlovy, kde dlouhá léta jako absolvent molekulární biologie a genetiky pracoval, potkal také svého současného kolegu, fyzika a matematika Miloslava Kotheru. "V ústavu jsme viděli velký potenciál, ale pořád chyběly peníze na přístroje a chemikálie. A tak jsme, ovlivněni fází raného kapitalismu, brousili po podnikání," vypráví.

Nejprve vyráběli elektronická zařízení k satelitům, pak ale přišla idea bezpečnostních dveří. "Oba jsme bydleli v paneláku na sídlišti a měli jsme strach o majetek. Dali jsme dohromady koncept, vytiskli si pár letáčků, roznesli je do schránek a čekali u telefonu. A on zazvonil," líčí Pavlíček ve chvíli, kdy na stole "přistávají" všechna jídla najednou.

Z polévky se vydatně kouří, na nic ale nečekáme a ochutnáváme vývar s lososem a mořskou řasou, která pro mě trochu nezvykle křupe. "Tohle skousnutí je téměř návykové," konstatuje můj host spokojeně.

Jak se říká v Asii, čím větší nepořádek na stole, tím víc chutnalo.

Během vzájemného sdílení následujících chodů popisuje, jak vlastně vypadají bezpečnostní dveře. "Dříve zabezpečení znamenalo polstrování molitanem. Dnes už se bavíme o ocelových konstrukcích, jejichž proporce rozhodují o míře zabezpečení. Žádné dveře ale bohužel nejsou nepřekonatelné." Osobní zkušenost ale s krádeží a majetkovou újmou naštěstí nemá.

V poslední době je prý velkým trendem vykrádat byty, když jsou jejich majitelé doma. Pavlíček to vysvětluje tím, že zaprvé je odemčeno a zadruhé jsou na místě zajímavé věci: peníze, občanské průkazy, mobilní telefony. Přitom zaujatě pozoruje, jakým způsobem jsem se rozhodla konzumovat rýži zamotanou v řase. "Jste první, koho vidím takhle úspěšně rozebrat sushi," říká s nechápavým obdivem směrem k chaosu na mém talíři. "Ale jak se říká v Asii, čím větší nepořádek na stole, tím více chutnalo," dodává.