Na obrazovce ČT24 se objevuje ministryně školství Kateřina Valachová z ČSSD, aby krátce okomentovala zásah policie na svém úřadu a ve fotbalové asociaci. Andrej Babiš zpozorní, zvedne se z křesla a přistoupí blíž k televizi: "To mě zajímá." Po chvilce se otočí a rozhodí rukama: "Kdyby se tohle stalo nám, už jsem mrtvý, bylo by tu 150 novinářů!" A ještě si posteskne, že se všude píše, že detektivové zadrželi Karla Březinu, ale nikoli "Sobotkova Březinu". "Vždyť je to jeho nejlepší kamarád," zdůrazňuje ministr financí ve své pracovně.

A víc než kdy dřív je zřejmé, že vztahy mezi ním a šéfem sociálních demokratů jsou natolik poškozené, že se dá hovořit o vzájemné nenávisti. Babiš využívá každou příležitost, aby při rozhovoru s HN dal najevo, jak moc Sobotkou a jeho chováním pohrdá: "Je to zbabělec."

Zároveň je ale zjevné, že ho − stejně jako lidovce a většinu sociálních demokratů − premiérova demise zaskočila. "Nerozumím tomu," připouští donedávna druhý nejbohatší Čech, který pod tlakem politické konkurence převedl svůj koncern Agrofert pod svěřenský fond, aby se formálně zbavil svého vlastnictví.

Neváhá ale připomenout, a během povídání to udělá několikrát, že jeho nemá kdo, zvlášť pak Bohuslav Sobotka, zkoušet z podnikání: "Vždyť on věděl, kdo jsem, co mám za sebou. Firmu mám v Čechách, vyrostl jsem na Citibank, to nebyly Klausovy státní banky, ale americká banka, na kom jsem vyrostl."

Na stole před ním kromě sklenice s citronovou vodou leží talíř s plátky tmavého chleba, italským sýrem a cherry rajčaty.

A i když se hněvá, že o něm sociální demokraté šíří nepravdy a pomlouvají ho, jeho nabručenost působí tak nějak strojeně. Mnohem víc z něj vyzařuje dobrá nálada, jakási uvolněnost. Upřímně rozzlobený se zdá jen ve chvíli, kdy zjistí, že gorgonzola, kterou si objednal, je sušší, než čekal. Jako by jej trápení sociální demokracie těšilo, jako kdyby jej nabíjelo, že na tahu je jeho tichý spojenec Miloš Zeman, s nímž se ve středu odpoledne potkal. A jako kdyby už ani nebyl ministrem a mohl se soustředit na kampaň.

Ačkoliv otázku, zda by dokázal opustit vládu v případě, že odejde i Sobotka, zpočátku razantně odmítá, postupně se jeho rezolutní nesouhlas mění.

A vystupuje jiná tvář: "Je fakt, že mě láká ten čas navíc, že bych měl normálnější život, že bych déle spal a byl víc mezi lidmi. Rád mezi ně chodím, teď na YouTube festivalu jsem rozdal 500 selfie pro mládež. Láká mě, že bych nechodil na komise, na nesmyslné porady, které nikdo neřídí. Na druhou stranu, principiálně jsem nic neudělal, mám tu práci, vybudoval jsem si tu management. Jsou tam plusy a minusy. Láká mě to: mít čas, odejít. Kolegové z ANO ale mají jiný názor."

Předčasné volby podle Babiše nejsou řešením, posunutí o pár týdnů nic nezmění, tvrdí. On sám přitom dočasným premiérem být nechce, post má obsadit sociální demokracie, nejlépe pak ministr zahraničí Lubomír Zaorálek: "Je komunikativní, někdy sice až moc, ale já ho mám vlastně rád."

A nějaký další sociální demokrat či demokratka? "Z hlediska premiérské funkce asi ne." Je jich ale dost, s nimiž si předseda hnutí ANO rozumí nebo s nimi přinejmenším dokáže najít společnou řeč.

Jmenuje ministryni školství Kateřinu Valachovou nebo ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka.

Všechno je podle něj "o komunikaci a o chemii", ve vládě mají sedět lidé, kteří jsou schopní jít spolu na pivo. A to nyní neplatí.

"Nikdy jsme spolu pořádně nemluvili. Tak, jak teď mluvím s vámi, jsem s ním nikdy nemluvil, on je z teflonu, za každé situace formální," vytýká předsedovi ČSSD.

A zvolna přejde k tomu, co by on jako premiér, což s ohledem na předvolební průzkumy není vůbec nereálné, dělal jinak:

"Kdybych byl premiér, nikdy nedopustím, aby šel na vládu materiál, kde se ministři nedomluvili. A pokud by se nedomluvili, tak bych si s nimi dal kafe, vyslechl bych si je a pak bych rozhodl. Premiér má i rozhodovat, ne jen koordinovat, moderovat."

To už promlouvá tentýž Babiš, který o den dřív v ulicích východočeských měst Kvasiny nebo Rychnov nad Kněžnou zdůrazňoval voličům, že by se mu líbil většinový volební systém a že to je on, kdo dokáže jednoduše vyřešit jejich problémy.

Ostatně o většinovém systému snil svého času i Babišův nynější spojenec Zeman a právě jeho vládu z let 1998 až 2002 dává vicepremiér za příklad. Přestože tehdy nefungovala opozice a kabinet byl u moci jen díky paktu s ODS Václava Klause, jehož Babiš dlouhodobě označuje za strůjce tuzemského politického matrixu, s nímž on bojuje. "Byla to jednobarevná vláda. Byla funkční, byl to tým," říká a v ruce si mne své brýle s mohutnými černými obroučkami.

Že by ovšem chtěl do budoucna měnit českou ústavu, aby ji přiblížil více britskému, či dokonce americkému modelu, to odmítá: "Není to teď důležité. Důležité je změnit zákon o státní službě, kompetenční zákon a jednací řád sněmovny, abychom přijímali zákony jako v Německu." A dodává, že by pro takový krok stejně nesehnal ani dostatečnou podporu od jiných stran − na změny ústavy je potřeba třípětinová parlamentní většina.

O tom, s kým by chtěl po volbách vládnout, jako správný politik nechce mluvit − nelze vyloučit ani ČSSD, ani lidovce, ani ODS. Jednu partaj ale staví rovnou mimo čáru − KSČM. "S komunisty nechceme spolupracovat," prohlašuje muž, který byl před revolucí členem KSČ z prospěchářských důvodů, jak o sobě tvrdí.

Na post premiéra už se ovšem mentálně chystá, vzdal se i své starší myšlenky, že by vládu vedl ve dvojici s někým, kdo by se věnoval ceremoniálnějším povinnostem: "To byl jen nápad, ale opustil jsem to. Pokud se lidé rozhodnou a vyhraju volby, chtěl bych mít funkční vládu, kterou bych řídil."

Související