Už za tři dny se o Elysejský palác utká Marine Le Penová a Emmanuel Macron. Jen těžko by se hledali dva tak odlišní kandidáti − zatímco Macron patří mezi zastánce evropské integrace a globalizace, Le Penová proti nim brojí a slibuje ochranářskou politiku.
Francie patří mezi zakládající členy současné Evropské unie a Paříž měla vždy nezastupitelný vliv na její fungování a směr. Francouzi dlouhodobě považují evropské instituce za ty nejdůvěryhodnější.
Současně ovšem zhruba polovina voličů v prvním kole prezidentských voleb, které se konaly na konci dubna, dala hlas kandidátům, jako je Marine Le Penová nebo také levicový politik Jean-Luc Mélenchon, kteří chtějí unii, tak jak ji známe, rozbít.
Le Penová slibuje, že pokud zvítězí ve volbách, vystoupí z Schengenu a znovu postaví bariéry na hranicích, odejde z eurozóny a o setrvání Francie v EU nechá Francouze hlasovat v referendu.
Její plán je však pro mnohé příliš radikální. Dvě třetiny Francouzů se staví proti odchodu z eurozóny a návratu k franku. Mají strach, že v takovém případě bude následovat chaos a devalvace (staro)nové měny. A kvůli tomu by přišli o svoje úspory.
"Francouzi mají obrovský strach z toho, co by odchod Francie z EU, tedy frexit, udělal s ekonomikou. Současně si uvědomují, jak EU pomohla hospodářství a přinutila přijmout reformy, ke kterým by se Paříž nikdy neodhodlala," uvedla pro britský tisk francouzská analytička Laetitia Strauchová-Bonartová, jež působí na londýnské Queen Mary
University.
Grafy, průzkumy, komentáře, názory. Vše na jednom místě.
Francouzům na EU především vadí takzvaní "vyslaní pracovníci" − na základě unijní směrnice z roku 1996 může firma z jakékoliv členské země vyslat své zaměstnance, aby pracovali v jiné unijní zemi, například ve Francii, a to dočasně na dva roky.
Na základě této směrnice jim musí platit nejméně minimální mzdu ve Francii a respektovat tamní zákony.
Sociální a zdravotní pojištění se ale platí v zemi, kde firma sídlí, tedy například ve střední a východní Evropě, kde je tato částka mnohem nižší. A to Francouzi považují za "sociální dumping".
V této souvislosti se také objevují podvody, kdy firmy vyplácejí menší mzdu, výrazně překračují pracovní dobu či ubytovávají své zaměstnance v nevyhovujících podmínkách.
Toto téma je ve Francii citlivé a stalo se jedním z nejdůležitějších v prezidentské kampani. Ostře se proti této směrnici vymezoval například Mélenchon. "Měl pravdu, když říkal, že je třeba znovu vyjednat podmínky členství Francie v EU. Evropská integrace ano, ale ne v té současné podobě," říká Pařížanka Sabrine, která volí Macrona.
Sabrine dodává, že ve Francii je přes pět milionů lidí bez práce, nezaměstnanost se dlouhodobě pohybuje kolem deseti procent.
Proto by Francie měla ze směrnice vyjednat výjimku.
S tím souhlasí i pětašedesátiletá Nurielle, která pochází z Bretaně.
"U nás skupina Rumunů tři měsíce opravovala ulici. Žili v takové maringotce, to by Francouz nikdy neudělal," dodává s tím, že stát by měl lépe dohlížet na to, zda firmy opravdu respektují všechny závazky, které ze směrnice vyplývají.
Macron plánuje v tomto směru jen dílčí změny. Hodlá omezit dobu, po kterou mohou pracovníci pobývat v jiné členské zemi, ze dvou na jeden rok. Ve Francii je asi 300 tisíc vyslaných pracovníků. Nejvíce jich pochází z Polska − 49 tisíc.
