Publikace nazvaná Wittgensteinova kniha faktů, kterou dnes její autor Ladislav Čumba pokřtí v pražské Knihovně Václava Havla, není jen životopisem nejvlivnějšího učitele filozofie na univerzitě v Cambridgi ve 20. století. Představuje též svérázný cestopis nebo kulturní bedekr po Evropě minulého a předminulého století.

Knihu uvádí citát "Svět je všechno, co je faktem" z jediné filozofické knihy, která byla vydána za života Ludwiga Wittgensteina, z jeho Traktátu logicko-filozofického. Pod tímto leitmotivem Čumba spřádá ojedinělý příběh nejen rakouského myslitele, ale také lidí kolem něj. Informací, které ho ovlivnily. Domů, do nichž vstoupil, knih, které četl − je to opravdu kniha faktů.

Jejím středobodem jsou život a skutky původně rakouského a později britského filozofa, jenž žil v letech 1889 až 1951. Dědice oceláře Karla Wittgensteina, jednoho z nejbohatších podnikatelů Rakouska-Uherska, jehož obrovitého jmění se ovšem Ludwig Wittgenstein zřekl. A syna Leopoldiny, jejíž tvář proslavil znak huti Poldi Kladno.

Kolem něj a jeho rodiny Čumba vynalézavě obtočil evropskou moderní historii, díky níž popisuje dějiny, tehdejší každodennost, umělecké souvislosti a význam mezilidských dobových vztahů.

Jakkoliv je tento přístup nečekaný, je také vhodně zvolený. Složitou, komplikovanou a proměnlivou dobu čteme přes osudy složité osobnosti. Muže, který, ač samotář, vstoupil do života mnoha zajímavých tvůrců své doby. Ač vystudovaný technik, proslavil se jako filozof. Ač Rakušan, působil v Anglii. Ač dědic miliardového impéria, žil prostě a skromně.

Wittgenstein ovlivnil moderní vědu o jazyku, neboť si uvědomil jeho klíčovou roli. Čumba také popisuje, jak filozof roku 1914 anonymně udílel stipendia rakouským umělcům: básníkům Georgi Traklovi a Raineru Mariovi Rilkemu, architektovi Adolfu Loosovi. Bez Wittgensteinových peněz by rovněž nebyla vydána některá vrcholná díla německojazyčné poezie.

Kniha

Ladislav Čumba
Wittgensteinova kniha faktů
2017, Nakladatelství Argo, 368 stran, 438 korun
Křest knihy se uskuteční dnes od 19 hodin v pražské Knihovně Václava Havla

Když si vypůjčíme další Wittgensteinovu myšlenku z jeho Traktátu logicko-filozofického, tedy že "Hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa", dostaneme se třeba i k druhému možnému mottu knihy. Ta je neustálým dialogem mezi faktem a slovem. Dvěma veličinami a procesem, jenž vytváří lidské poznání.

Fakta, přenesena jazykem, slovy, znamenají lidský svět a způsob myšlení o něm. Jedině tak se svět dá popsat. Tento fakt, stejně jako vědomí, že i jazyk má jisté hranice, kolem Wittgensteinova příběhu vytváří neustálé myšlenkové pnutí. A to i když si autor knihy ke svým úvahám někdy vypůjčí také hodně vzdálený důkaz.

Vznikl tak samostatný a ojedinělý, avšak plně funkční literární tvar, který umožňuje dostát Čumbovu úmyslu. Plně vytěžit téma a přitom přemýšlet o věcech, které jsou třeba zbytečné či zdánlivě nepodstatné. Svoboda, s jakou Čumba zachází s fakty, a nečekané exkurzy, do nichž se pouští, jsou nakonec velice osvobozující. Dovolují čtenáři svobodně přemýšlet i nad složitým odkazem Wittgensteinova díla.

Ladislav Čumba filozofa líčí s nadhledem i zaujetím, se zápalem dohledává vše, co by mohlo zapadnout do mozaiky života jeho i jemu blízkých. Je to po všech stránkách seriózní kniha o vlivném filozofovi. Čte se ale kupodivu lehce.

Související