Náklady na moderní zbraňové systémy už desítky let stoupají mnohem rychleji než průměrné ceny v ekonomikách. Tempo už je takové, že ani nejvyspělejší a nejbohatší státy nemohou svým armádám pořídit zdaleka vše, po čem generálové či admirálové prahnou.

Pro mnoho armád je tak jedinou cestou udržovat ve výzbroji i desítky let staré zbraně a modernizovat, co se dá. To je možné jen díky tomu, že ve spoustě odvětví se evoluce zpomalila. Nebo přesněji: vývoj a vylepšování se soustřeďuje na charakteristiky, které nejsou tolik viditelné. Výsledkem je, že na první pohled stejná technika se ve výzbroji drží třeba přes padesát let. Vojáci, letci a někdy i námořníci se tak vlastně vrací do dávných dob, kdy nebylo výjimkou, když se u té samé zbraně střídaly generace − klidně od dědečka po vnuka.