Když v předvolebním roce sněmovna zvyšuje důchody, je výsledek předem jasný. Na jedné straně vidina přízně takřka třímilionové voličské armády, na druhé pak náklady, které přijdou v budoucnosti a bude se s nimi potýkat někdo jiný. I včerejší schvalování důchodové novely dopadlo podle této logiky. Její neúprosnost podtrhuje fakt, že ani kritici nakonec nehlasovali proti a spokojili se s tím, že se zdrželi či odešli. K jasnému NE se odhodlal jediný poslanec.

Bezprostřední dopady novely vlastně nejsou na první pohled drastické. Nenajde se zřejmě nikdo, kdo by důchodcům nepřál, že jim nový valorizační vzorec brzy zvýší důchod v průměru o 500 korun místo očekávaných čtyř stovek. Velkou váhu nemusíme přikládat ani iluzorní jistotě, že i "Husákovy děti" budou odcházet do penze v 65 letech. To je garance, kterou může život, tedy posun věku dožití, snadno stornovat a žádná politická většina s tím nehne.