Když před třemi týdny zveřejnila média výsledky "zprávy o stavu štěstí", kterou výzkumníci zpracovávají od roku 2012 na zakázku OSN, dozvěděli jsme se, že nejšťastnější lidé na světě žijí v Norsku. A pak v Dánsku, které bylo na první příčce loni. Česko skončilo na slušném 23. místě z celkového počtu 155 zemí. Oproti loňsku jsme si polepšili o čtyři místa. Vděčíme za to slušným ekonomickým výsledkům, sociálním jistotám a kvalitnímu zdravotnictví.

Ale ještě ke špičce pelotonu. Z pěti nejšťastnějších zemí jsou čtyři nordické, jediným "vetřelcem" je bohaté Švýcarsko na čtvrtém místě. V první desítce severský zázrak potvrzuje ještě Švédsko a vešlo se do ní i kulturně relativně blízké Nizozemsko. Čím to je?

Částečně je odpověď podobná jako u Česka. Vysoká míra štěstí souvisí s ekonomickou prosperitou a dobrými podmínkami k životu. V severských zemích jsou nejlíp fungující sociální a zdravotnické systémy, lidé se tam dožívají nejvyššího věku. Mají mezi sebou nejmenší rozdíly, co se týče příjmů, a obecně i v životní úrovni.

A pak je to něco, co si buď zamilujete, anebo vás to vyděsí, když severské země navštívíte. Ale všimnete si toho po pár dnech. Je to všeobecně sdílený pocit, že za hezkými věcmi v životě se nemusíte hnát ani o ně soupeřit s ostatními. Že za vámi přijdou samy.

Tím se už dostáváme blíž k jádru věci. Už se nebavíme o štědrosti přírody (včetně nalezišť ropy v případě Norska), o ekonomickém zázraku či fungujících politických systémech, ale o lidské povaze. Protože nejen láska, ale i poznání často procházejí žaludkem, dozvěděli jsme se i o tajemství severské nátury asi mimo jiné díky gastronomii. Konkrétně díky kouzelnému slovíčku "hygge", které loni zažilo ohromný vzestup popularity zejména v Americe, a dokonce se dostalo na shortlist slov roku anglického Oxfordského slovníku.

Přesný překlad neexistuje. Můžete ho používat jako podstatné jméno, ale i přídavné jméno nebo sloveso. Význam je nejednoznačný, či lépe řečeno mnohovrstevnatý. Hygge je koncept založený na pohodlí, příjemném prožitku a pocitu útulnosti. Jak napsal časopis New Yorker, když jste nachlazení, předepisují dánští lékaři "čaj a hygge".

V kuchyni je "hygge" to, co bychom asi nejvýstižněji přeložili jako jídlo "od maminky". Je to prostě ten druh stravy, který potěší a u kterého z nějakého důvodu nepočítáme kalorie. Do určité míry je to protiklad vypiplané skandinávské kuchyně, plné složitých nových vjemů, nejen chuťových. Hygge je oslavou jednoduchosti a přímočarosti, ne michelinské rafinovanosti.

Jak to souvisí s tím, že jsou lidé v severských zemích šťastní? Když se cílem života stane "hygge", je to rezignace na honbu za výjimečností, elitností a dominancí. Je to potlačení přirozených pudů, které lidé mají. V Česku bychom pejorativně řekli, že je to preference "klídku a smrádečku" před soutěživostí, v severských zemích to však negativní konotace nemá. Když norský, původem dánský spisovatel Aksel Sandemose v románu Uprchlík kříží svou stopu sepsal v roce 1933 "zákony Jante", tedy jakési desatero průměrnosti a rovnostářství, myslel to ironicky. Ale Dánové a ostatní seveřané vzali Jante se vší vážností jako návod na život.

Nebo návod na štěstí. Nikam se nehnat, nechtít být lepší než ostatní a očekávat od života méně, než nakonec dostanete. Ale než osvíceně zvoláte "Hygge!" a začnete žít podle zákonů Jante, aby už příští rok i Česko atakovalo první desítku nejšťastnějších zemí, vzpomeňte na detail. Fenomén jménem švédská krimi. Tedy ten perverzně odpudivý svět, kde se to hemží mrtvolami, násilím a nenávistí. Ano, seveřané jsou buď velmi šťastní lidé s neskutečnou fantazií, anebo stejní nešťastníci jako my ostatní. Jen si své frustrace a traumata odložili z reálného života do literatury.

Související