Vysoké závěje vytištěných fotografií na podlaze galerie mají stejný původ: za jediný den je lidé "pověsili" na sociální síť Flickr. Nyní kupy snímků otevírají výstavu Big Bang Data v pražském Centru současného umění Dox. Návštěvník prochází po vymetené pěšině mezi miliony záběrů a připadá si jako Mojžíš, když se svým lidem kráčel středem moře.

Přehlídka třiceti umělců, kteří se věnují tématu informační exploze, již ve spolupráci s Doxem připravilo Centrum pro současnou kulturu v Barceloně, má technické a vědecké přesahy. K nejpůsobivějším ale patří "exponáty", pro které se autorům podařilo najít také umělecký výraz − tak jako se to povedlo nizozemskému umělci Eriku Kesselsovi v "mojžíšovské" instalaci nazvané 24 hodin ve fotografiích.

"Můžete po těch fotkách šlapat, vzít si nějakou domů. Je to jako odpad, i když pro různé firmy představuje zlatý důl," říká o nechráněných, často velmi soukromých snímcích španělská kurátorka Olga Subirósová.

Její kolega José Luis de Vicente komentuje sedmiminutové video, které snímá obří technická zařízení na zpracování dat. Projekce působí hrozivě, apokalypticky. Dokumentované datové centrum španělské Telefóniky je velké jako osm fotbalových hřišť.

"Jeví se to jako anonymní kolos, ale je to plné nás všech. Tady jsou e-maily, telefonní hovory, sdílené fotografie. Takhle vypadá materiální skutečnost virtuálního světa," dodává druhý z kurátorů pražské přehlídky, podle kterého se kolem dat rozvinul "masivní průmysl".

Jiným vizuálně působivým dílem je červená síť zavěšená naplocho asi metr nad zemí, která se neustále vlní. Dokonale simuluje aktuální pohyb mořských vln u západní části Havaje.

"Pocházím z Minnesoty," říká autor kinetické sochy David Bowen. "Když jsem se jednou plavil trajektem přes Hořejší jezero, což je největší sladkovodní plocha v Severní Americe, úplně mě uchvátil ten plynulý, vlnivý pohyb. Cítil jsem ho ještě dlouho poté, co jsem se vylodil." Tehdy prý umělec zatoužil vytvořit instalaci, která by v galerii umožnila zažít stejný vjem.

Když potom Bowen hledal, jak by svůj nápad realizoval, s překvapením zjistil, že na internetu je volně přístupný systém měření vln v Pacifiku. Americké úřady přes signály vysílané vodními bójkami například monitorují riziko hurikánů. V Doxu nyní dávají stejné signály impulz k pohybu umělecké instalace.

Bowen, který data využívá jako zdroj oživení svého díla − elegantní vlny −, není ve svém přístupu jediný. Český umělec slovenského původu Michal Šimonfy vystavuje šest let starou projekci nazvanou Život slov, která vypadá jako mikroskopický pohled na tetelící se buňky.

Výstava

Big Bang Data
Praha, Centrum současného umění Dox, do 14. srpna

Simuluje tak jednoduchou formu života, který je krmen či huben slovy, jež se právě objevují na sociální síti Twitter. Větší výskyt slov jako "život", "existence" nebo "narození", uměleckou simulaci podporují, naopak slova jako "smrt", "umírání" či "zahynout" ji ničí.

Autoři výstavy tvrdí, že "datafikace světa" je stejně významná, jako byla elektrifikace v 19. století. Podle množství vystavených aktivistických děl, která ukazují nejrůznější možnosti zneužití dat, se ale zdá, že na rozdíl od elektrifikace tato vlna skrývá velká nebezpečí.

"Telefonní společnosti o nás vědí víc, než si my sami můžeme pamatovat," říká kurátorka nad prací Angličana Jamese Bridla. Ten si nechal zaslat data ze svého iPhonu, která byla shromážděna bez jeho vědomí. Z nich sestavil podrobnou mapu ukazující, kde všude se za posledních jedenáct měsíců pohyboval, kam si udělal výlet nebo kudy pravidelně chodil.

Avšak zajímavější než dokumenty o možnostech zneužívání jsou ukázky projektů, které využívají sdílení dat − jsou tu mezinárodní projekty, jakým je datová infrastruktura OpenStreetMap, do níž přispělo přes milion lidí. Vytvořili interaktivní mapu, která konkuruje komerčním navigačním systémům. Využívají ji například i humanitární organizace při práci v oblastech třetího světa.