Kdo nezná skupinu Zrní, dostává s novým, v pořadí pátým albem pojmenovaným Jiskřící skvělou příležitost k seznámení. Kladenská kapela tentokrát dala svůj lyrický folkrock dohromady nejen se syrovým zvukem hudebníka a producenta Ondřeje Ježka, ale také s elektronickým světem Jonatána Pastirčáka alias Pjoniho.

Jednoznačně dobré rozhodnutí: pestrá a posluchačsky nejzábavnější deska kapely vystřeluje Zrní do nové galaxie plné podivných zvuků a hudebního dobrodružství. Slouží jako poutavý podklad výpravným textům zpěváka Jana Ungera, obstojí ale také v samostatné lince.

S tipem na teprve čtyřiadvacetiletého slovenského hudebníka a producenta Pjoniho přišel dlouholetý spolupracovník kapely Ježek ve chvíli, kdy mu muzikanti ze Zrní oznámili, že na desce by tentokrát chtěli pracovat s někým jiným.

"Než jsme mu cokoliv stačili vysvětlit, řekl, že bychom všichni mohli odjet někam pryč, třeba do Španělska, kde narazil na dobré studio," vzpomíná bubeník Zrní Ondřej Slavík.

Kapele se myšlenka zamlouvala. "Těšili jsme se na cestu a zároveň jsme byli rádi, že pojedeme s Ondrou i s novým producentem," dodává.

Na jednu vlnu se prý s Pjonim naladili ihned. "Ondřej říkal, že jsme stvořili producentské monstrum. Co se hudební produkce týče, oba vidí za roh. Za tím rohem se sešli a spiklenecky si tam notovali," libu­je si kapela.

Z cesty do Madridu, kam Zrní a spol. vyrazili na začátku letošního roku dodávkou a kde bydleli v pronajatém bytě, vznikl klip k písničce Jiskřící raketa Toto. Skladba je nejen perfektním odrazem kombinace tří hudebních přístupů a atmosfér, ale rovněž toho, jak skupinu společná cesta do opačného cípu Evropy inspirovala.

"Jeli jsme celou noc a za svítání jsme dorazili na jedno místo na jihu Francie, kde je obří písečná duna. Celí rozespalí a zamotaní do dek jsme na ni vylezli − a před námi oceán. Ten zážitek byl tak silný, že výrazně ovlivnil energii, s níž jsme pak na albu pracovali," říká zpěvák Jan Unger.

Hlavní textový motiv alba Jiskřící, mrazivě shrnutý v úvodní písni Před náma, je aktuální: obava, nejistota a zmatek ze zjištění, že "staré přístavy" jsou dávno pryč. Byť se texty dají lehce vztáhnout na tuzemskou i světovou politickou situaci, frontman Jan Unger je vnímá spíš osobně. Inspirací mu byla vlastní životní krize.

"Prošel jsem velkým životním převratem a v jeden moment jsem byl úplně ztracený. Vůbec jsem netušil, jestli mám možnost rozhodovat o tom, co se mi děje," vypráví. "Pak mi to ale přecvaklo a já si uvědomil, že být v bodě nula, nevracet se do míst, kde to člověk zná, a vidět věci novýma očima je dar. Deska Jiskřící tak není o krizi s dobrým koncem, jak někteří říkají, ale o dobrých vlastnostech krize."

S tím ostatně souvisí i název alba. Kapela uvažovala o frázi "Když se ztratíš", pak jí ale došlo, že už je dál. A že víc než o minulost jí jde o jiskřící budoucnost.

"O onu atmosféru, kterou jsme zažili ve Španělsku. Písničky z doby krize najednou přestaly být se zbytkem konzistentní," dodává Unger.

Slovo "jiskřící" podle něj pochází ze zenové básničky o přítomnosti. "Původně jsem ho dal do písničky Jiskřící bůh láska jest, pak jsme si z toho ale začali dělat v kapele srandu. Trochu interní humor, ale taky euforie, kterou to slovo vyjadřuje."

Jiskřící euforii v podání Zrní si lze nyní poslechnout naživo. Kapela je právě s repertoárem z nové desky na turné.

Související