Pravidelná debata nejvyšších ústavních činitelů o české zahraniční politice by měla být tak samozřejmá, že by se o ni krom odborného publika neměl nikdo valně starat. Výjimkou by byly naléhavé situace vyvolané zvláštními okolnostmi, například akutní hrozbou. Úterní schůzka na pražském Hradě, již několikátá v kvartálním pořadí, je zajímavá hlavně tím, že stěží mohla splnit svůj deklarovaný cíl: koordinovat českou zahraniční politiku a omezit tak její chronický neduh.