Může novinář spolupracovat se členy teroristické organizace, využít jejich pohostinnosti, spát s nimi "v jedné posteli" a ukazovat je z lidského hlediska? Vyrovná se takový jednostranný pohled s tím, že 99 procent ostatních žurnalistů referuje o teroristech z "druhé strany", tedy z úhlu jejich nepřátel? Je to naplnění snahy objektivně informovat čtenáře a diváky?
Pochybnosti o tom nemá například norský novinář Paul Refsdal, který se členy syrské fronty an-Nusra natočil dokumentární film Dugma (Tlačítko). Pojednává o mužích chystajících se k sebevražedným atentátům. An-Nusra přitom byla v době natáčení pobočkou al-Káidy, o jejímž teroristickém zaměření málokdo pochybuje.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi