Jaroslav Šebek
Osudy zesnulého kardinála Vlka obsahují několik vrstev a cesta k vrcholovým církevním postům nebyla rozhodně přímá. Jako nemanželské dítě na malé vesnici trpěl nedostatkem lásky od matky i předsudky okolí. Kněžské svěcení sice proběhlo v atmosféře pražského jara, záhy však pocítil utahování šroubů po nástupu Husákova vedení.
V duchu II. vatikánského koncilu usiloval Vlk o moderní formy pastorace, věnoval čas práci s mládeží i duchovnímu doprovázení rodin. Jeho aktivity nenašly příliš pochopení u státního dozoru nad církvemi, jenž byl spokojen jen s méně aktivním klérem, který by odsloužil bohoslužby, ale o jiné pastorační činnosti se moc nestaral. Významnou zkušenost si odnesl zejména z momentu, kdy ztratil v roce 1978 na 10 let "státní souhlas" k veřejné pastoraci a živil se hlavně jako umývač výloh. Určitě mu pomohla i možnost, že našel azyl v jedné z forem podzemní církve, ve společenství mezi laiky, kde bezpochyby našel civilnější podobu kněžství.
Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře
- Kardinál Miloslav Vlk přijal kněžské svěcení během pražského jara, záhy však pocítil dopady nastupující normalizace a přišel o státní souhlas.
- Živil se jako umývač výloh a podílel se na formování podzemní církve.
- Velké zápasy jej ovšem čekaly i po pádu komunismu, kdy se stal nástupcem kardinála Františka Tomáška v čele české a moravské církve.
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
