Na poradenskou kancelář Davida Krajíčka se obracejí majitelé rodinných společností, kteří se chtějí vyvarovat budoucích konfliktů. Uvažují o předání firem potomkům, řeší vyplácení svých sourozenců nebo najímají výkonné ředitele.

V otázkách nástupnictví nejčastěji řeší, kdo jejich podnik povede, jak rozdělit vlastnické podíly a jak majetek předat svým dětem. Mezi Krajíčkovy klienty patří desítky tuzemských rodinných firem.

HN: Je pro majitele rodinných společností těžké přiznat si, že už manažersky nestačí na vlastní firmu?

Úspěšní podnikatelé jsou silné osobnosti a je pro ně těžké uvědomit si, že svou vlastní firmu brzdí. Moudrý podnikatel ví, že pokud chce rozvíjet společnost, musí rozvíjet i sám sebe. Měl by umět rozpoznat chvíli, kdy je nejvyšší čas ustoupit stranou z každodenního řízení a snížit závislost firmy na své osobě.

HN: Čím by měl majitel začít, když cítí, že potřebuje firmu posunout?

Hodně oblíbená služba je analýza potenciálu, kdy zhodnotíme to, jak je manažerský tým připravený do budoucna a jaký má potenciál vzhledem k cílům společnosti. Majitelů se ptáme, čeho by chtěli za několik let dosáhnout a jakou strategií se k cílům chtějí dopracovat. Ve firmě si povídáme s manažery a díváme se na jejich odborný a lidský potenciál, jejich motivaci a ambice. Majitelům pak dáváme doporučení, jak v budoucnu postupovat. Mohou se týkat systému odměňování, organizační struktury nebo výměny manažerů. Cílem je manažersky připravit společnost na změny, které ji čekají.

HN: Jak se majitelé firem vyrovnávají s najmutím "cizího" manažera?

Pro majitele může být najmutí profesionálního manažera velká výzva. Často se jedná o velmi drahé lidi a tato investice jako každá jiná s sebou nese svá rizika. Korporátní manažer mluví trochu jiným jazykem a v některých oblastech musí být zkušenější a chytřejší než majitel. Při výběru manažerů klademe velký důraz na soulad hodnot mezi manažerem a majitelem. Majitelům doporučujeme výběr nepodceňovat. Náborová chyba na manažerských pozicích může firmu stát až desetinásobek ročního platu manažera.

HN: Jak připravit děti na kariéru v rodinné firmě?

Nejdříve je potřeba si vyjasnit, zda potomci o podnik svých rodičů stojí. Rodiče by měli vnímat vztah svých dětí k firmě a jejich vlastní ambice. Je dobré je nechat nakouknout do společnosti, třeba brigádně při škole. Doporučujeme děti podporovat v získávání zkušeností v zahraničí, ať už během studia, nebo po škole. Po návratu je potřeba jim dát svobodu při rozhodování, ale také odpovědnost za to, jak se rozhodnou.

HN: Dejme tomu, že majitelovy děti chtějí ve firmě pracovat. Co by mělo následovat?

To je sice dobrá zpráva, ale ještě není vyhráno. Je potřeba zjistit, proč se potomek chce do podniku dostat. Pro takové chování existuje několik důvodů. Může se bát, že neuspěje venku. Už od školy se do firmy chce zapojit a rodičům dává hodně najevo, že o nic jiného nestojí. Pravda ale může být, že má strach a není dostatečně sebevědomý. Ve firmě hledá jen bezpečný přístav, protože táta ho přece nevyhodí. Druhý typ, se kterým se setkáváme, je, že děti nechtějí zklamat své rodiče, které do nich vkládají naděje. Potlačí své profesní ambice a představy. Časem ale děti mohou být frustrované z toho, že dělají něco, co vlastně dělat nechtějí. To ale taky není pravidlem, může se stát, že se jim práce ve firmě zalíbí a najdou tam profesní uspokojení.


HN: Jaká je správná motivace dětí pro vstup do firmy?

Nejzdravější motivací je ryzí zájem o firmu. Motivaci potomků dovedeme měřit a vyhodnotit. Při předávání nastavíme férový proces, kdy je každý vyslechnut. Tak předcházíme konfliktům. To je jeden z důvodů, proč se na nás klienti obracejí. Dobře vědí, že jakékoliv rozhodnutí je v těchto situacích jako minové pole.

HN: Stává se, že majitelé firem stále zasahují do řízení, které již předali svým potomkům?

Ano, je to signál nedůvěry, neschopnosti nebo neochoty pustit otěže. Platí, že předat firmu je mnohem těžší než ji vybudovat. Majitel musí respektovat osobnost svého nástupce, musí mu dát šanci a musí chápat, že je dobré si občas natlouct nos. Měl by vystupovat v roli rádce a mentora. Pro dítě je velmi demotivační, když se otec třeba i za jeho zády domlouvá se zaměstnanci a dělá rozhodnutí bez jeho vědomí.

HN: Co prožívají děti, které firmu čerstvě převezmou?

Mají strašně těžkou roli. Už když tam přijdou jako mladí pracovat, ocitnou se ve velmi složité situaci. Kolektiv je nemusí přijmout, svou roli hrají závist a stereotypy. Před dětmi majitele zaměstnanci nemohou mluvit otevřeně. Pro děti není jednoduché zapadnout a pomůže jim, když je zaměstnanci znají. Respekt a autoritu si ale ve finále musí zasloužit samy. Firma se dá zdědit, ale úspěch nikoliv.