Své místo v pomyslném světovém politickém panoptiku má Miloš Zeman už jisté. Dostaly ho tam řeči o hrozícím "superholokaustu" ze strany Islámského státu, jemuž se mají Češi bránit ozbrojováním, ostuda, kdy se do spletence polopravd zaplétali jeho lidé ohledně vyznamenání pro Jiřího Bradyho, a dalo by se pokračovat vlastně donekonečna. Stavebního materiálu pro Zemanovu sochu je hodně, vlastně těžko říct, čím začít. Stejně jako čeští novináři postupem času celkem podlehli únavě psát pořád dokola o prezidentových eskapádách, podobně i zahraniční média ztrácela zájem referovat o tom, jak se skrze osobu Miloše Zemana vyvíjí politická kultura v zemi, která si za dob Václava Havla získala na světové scéně značné renomé. Zeman přestal být brán vážně a ilustrací toho se stávala pozvání na návštěvy, jichž se dočkal. Bylo jich stále méně, a když už, nepřicházela z významných západních metropolí. Nyní dojde ke změně, Zeman má pozvánku k Donaldu Trumpovi, ovšem na evropské scéně pozitivně přijímán není.

Při zpětném pohledu ale právě zahraniční cesty poodhalují jeden z protichůdných rysů Zemanovy osobnosti. Rád se prezentuje jako skromný, člověk z lidu, jenž by chtěl být se všemi zadobře a razí představu o sociální spravedlnosti. Asi i proto jej třeba americký list The New York Times v jednom z textů označil za "levicového populistu". Leč právě během svých cest Zeman ukázal, jak dobře se cítí v blízkosti oligarchů, těch, kteří jistě nijak výrazně nepociťují běžná lidská existenční trápení. Při své první cestě na Ukrajinu v roce 2013 se Zeman sešel s oligarchou Rinatem Achmetovem, aby s ním, jak bylo oficiálně sděleno, "přátelsky" pohovořil. Pokud to mělo být součástí "ekonomické diplomacie", kterou Zeman podle svých slov sleduje, nikdy jsme se nedozvěděli, v jaké konkrétní obchodní bilanci se třeba tahle schůzka mohla odrazit. O rok později vzal Zeman na cestu do Číny miliardáře Petra Kellnera a pak se nechal jeho osobním tryskáčem odvézt zpět do Prahy. Opět nevíme, za co mu Kellner tímto gestem vlastně děkoval.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Zeman se stal evropskou kuriozitkou, přestal být brán vážně.
  • To dokládají i pozvání na návštěvu, jichž dostává stále méně.
  • Právě jeho cesty ale poodhalují jeden protichůdný rys jeho osobnosti.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru