Obvykle člověk někam jde, aby něco vyřídil, někoho potkal, něco objevil. Ne tak hlavní hrdina hutné novely italského spisovatele Antonia Moresca nazvané Světýlko. "Přišel jsem sem, abych zmizel," říká hned na úvod, "do téhle opuštěné a liduprázdné osady, kde jsem jediným obyvatelem."

Světýlko je první Morescova kniha přeložená do češtiny, v Itálii jde však o autora známého a uznávaného. Napsal 11 románů, několik povídkových sbírek, divadelních her a esejistických knih.

Zdá se, že současná italská literatura se v Česku až moc dlouho topila ve stínu Umberta Eca. Teprve postupně vycházejí knihy dalších současných autorů − a s nimi se vyjevuje, jak bohatá italská literární scéna je. Sám Moresco přitom bývá řazen mezi ty, kteří se od Ecova postmodernismu vydali jiným směrem.

Pokud měl bezejmenný hrdina Světýlka nějaký osobní příběh, zdá se, že ho nechal za sebou. Lidský svět má nyní tak trochu "na dlouhou ruku", o to intenzivněji však žije s přírodou: dotazuje se včel, hovoří s vlaštovkami, zaujatě zkoumá zákonitosti rostlinné říše, sedlá přicházející zemětřesení.

Není to ovšem žádný František z Assisi − tenhle muž je pochybovačný: "K čemu to všechno je?" ptá se tváří v tvář proměnlivé tapiserii přírody, ale v odpověď zaznívá monotónní refrén: "Kdo ví." Možná za všechno mohou mimozemšťané, jak si myslí jedna z mála dalších postav v příběhu.

Kniha

Antonio Moresco
Světýlko
2016, Nakladatelství dybbuk, přeložila Alice Flemrová, 186 stran, 141 korun

Ve zhasnutém světě, uvnitř skutečné i metafyzické temnoty svítí jediné světýlko. Rozsvěcuje se pravidelně na protějším kopci a muž-můra nemá jinou možnost než se za ním vydat.

Nehodí se prozrazovat, co najde, ale jako by se uprostřed zmatené džungle života objevil jiný princip, cosi lidského, osobního, něžného. A zároveň také neproniknutelně tajemného, jen jiným způsobem než výhonkovité myšlenky rostlin.

Sugestivní Světýlko svou náladou připomíná živý sen: je smyslové i fantaskní, vše se zdá reálné, ale zároveň zvláštním způsobem posunuté o pár centimetrů mimo sebe sama. A nakonec se stane něco opravdu divného, naprosto nelogického a tak pravdivého, že se nám o tom musí snad jen zdát.

Související