Jan zazvonil u dveří, ty se vzápětí otevřely a jeho spolupracovnice Eva ho se zářivým úsměvem uvedla do prostorné předsíně.

"Soudruhu Jarský, my jsme se s děvčaty rozhodly, že se po dnešní sváteční večer budeme všichni oslovovat křestními jmény. Nebude vám to vadit?"

"Ale proboha, vůbec ne. Já jsem Jenda," reagoval světácky. Na úsměvy téhle krásky z personálního nebyl sice zvyklý, ale okamžitě hodlal využít situace.

"A pak mám na vás dvě, ale fakt úplně specifické prosby," opět se usmála a on si uvědomil, že mu už léta připomíná Marilyn Monroe z filmu Někdo to rád horké.

"Ano?" vyrazil ze sebe s tónem, který jasně naznačoval, že každé její přání bude splněno.

"Nejprve vypijte tuhle skleničku, Jendo," šeptla a objala ho jednou rukou kolem ramen, zatímco druhou mu přidržela těsně u úst dvoudecku zlatavého alkoholu.