Po úspěchu autobiografické knihy americké zpěvačky Patti Smith nazvané Jsou to jen děti asi leckdo čekal, že autorka bude v dalším titulu pokračovat ve vyprávění o své hudební kariéře.

Kniha M Train, která nyní vyšla česky, však o hudbě není. Navazuje na literární linii autorčiny tvorby, delší, než je ta hudební − první básnickou sbírku vydala Patti Smith roku 1972. M Train jsou vzpomínky a úvahy, které se nepředvídatelně vynořují, volně řetězí, mizí a někdy se vracejí.

Jsou to jen děti přitom byla přehledná, lineárně vyprávěná kniha. Autorka si dávala záležet na tom, aby počátky vlastní hudební kariéry vylíčila přesně.

V knize M Train se psaní o hudební kariéře důsledně vyhýbá. Podrobně vypisuje města, která v krátké době navštívila, až čtenář žasne nad její turistickou umanutostí − a pak se půl větou zmíní, že byla na turné. Jako by pro ni hudební svět neexistoval. Zato s gustem vypráví o svých oblíbených televizních seriálech.

O překvapivé momenty není nouze. Patti Smith třeba vyjadřuje obdiv k Alfredu Wegenerovi, autoru teorie vzniku kontinentů (kontinentálního driftu), který umrznul v Grónsku roku 1930.

Smith se dokonce stala členkou Klubu kontinentálního driftu a na jedné z jeho konferencí přednesla řeč, která se u vědců setkala s údivem a protestními výkřiky: "Tohle není věda, je to poezie!"

Kniha

Patti Smith

M Train. Vzpomínky

2016, Nakladatelství Dokořán, přeložila Lýdie Kárníková, 244 stran, 298 korun

Patti Smith s posedlostí navštěvuje hroby svých oblíbených spisovatelů − Rimbauda, Geneta, Plathové, Mišimy. A fakt, že literatura jejími úvahami intenzivně prochází, dobře ilustruje příhoda o tom, jak ji návštěvník v kavárně požádal, ať mu doporučí něco ke čtení: "Chtěla jsem mu říct, že v mé nové knize je víc než padesát odkazů na knihy. Ale pak jsem si hned uvědomila, jak domýšlivá byla moje úvaha, protože neexistovala žádná jistota, že o mé knize kdy slyšel, natož ji četl."

Je to tak, že Patti Smith má jako zpěvačka širší publikum než coby literátka. Každopádně během 45 let, jež uplynula od vydání jejího básnického debutu, zůstávala sama sebou.

"Všimla jsem si, že se mi kalhoty párají na kolenou. Jsem pořád tím stejným člověkem, všechny nedostatky netknuté. Stejná stará kostnatá kolena, díky Bohu za ně," napsala.

Související