Po bitvě je každý chytrým pitomcem
Arthur Koestler: Šíp do nebe − První svazek autobiografie (1905−1931)
2016, Nakladatelství Academia, přeložila Petruška Šustrová, 424 stran, 495 korun

Jediný potomek stěhovavého židovského průmyslníčka se narodil v Maďarsku a proslul jako britský prozaik. Arthur Koestler (1905−1983) byl starý jako teorie relativity a první ruská revoluce, což prý předurčilo jeho občanskou všudypřítomnost srovnatelnou s filmovým Forrestem Gumpem. On však v roli svědka i břitce analyzoval. Viděl krach "zlatého věku" i pád maďarské komuny z roku 1919, pomáhal na území Palestiny zakládat budoucí židovský stát. V novinařině poznal licoměrnost Paříže i Berlína před nacistickým převratem, plul vzducholodí do Arktidy a uvěřil ve falešný úsvit dějin. Leč daleko je zatím do demaskujícího románu Tma o polednách. Vstup do komunistické strany v roce 1931, kterým spisovatel uzavírá první půli bilancování, rozebírá jako generál po bitvě. Romantismus "chytrého pitomce" mu znemožnil prokouknout triky, jež používá marxismus, a proto se hájí tím, že takhle se tenkrát spletl kdekdo.

 

jarvis_58a5e559498ec9090149b49f.jpeg

Mít tolik štěstí v hořké ironii dějin…
Frederick Forsyth: Vypravěč − Vlastní životopis
2016, Nakladatelství Knižní klub, přeložil Michal Prokop, 320 stran, 299 korun

Měl přejícího tátu, jenž synka rozmazloval jedna báseň, nevšední talent na jazyky, vášeň pro létání a hlavně kupu štěstí, které by mu záviděl i několikanásobný výherce v loterii. Přestože byl zakladatel moderního thrilleru Frederick Forsyth (1938) většinou na dané dobrodružství mnohem mladší, než velely předpisy, získal ostruhy jako britský dopisovatel z Berlína na hraně třetí světové války, jako reportér z bojiště v Biafře, o níž jeho pokrytecká vlast nemínila nic vědět, i jako kurýr pro Firmu alias MI6. Coby vypravěč mozaikovitě pojaté autobiografie se uculuje nad ironií dějin drsně suchým humorem a působí zdravě sebevědomě i dojemně, byť jeho vybroušené vtípky dnešní mladí asi už stěží ocení. Jestli oni nepokulhávají v rozhledu jako "Šakal" James Fox, když se ve filmu podle autorovy nejslavnější knihy vydává převlečen za veterána odpravit prezidenta de Gaulla.

 

jarvis_58a5e559498ec9090149b4a3.jpeg

A teď něco docela jiného. Švihlého!
John Cleese: No, nic…
2016, Nakladatelství Argo, přeložila Alžběta Šáchová, 392 stran, 398 korun

Zpověď muže, který v divotvorném klubku Monty Pythonů vynalezl švihlou chůzi a v bondovkách se stal výstrojním náčelníkem Q, má "mimořádný rozhled" co do potutelnosti. Vždyť v ní taky promlouvá dlouhán z nižší střední třídy. Jedináček z rodiny pojišťováka a neurotičky, výpěstek ostrovních chlapeckých škol John Cleese (1939) trvá div ne úzkostlivě na tom, že byl hlavně scenáristou a teprve pak komediantem, což hned doloží řádnými důkazy listinné i absurdní povahy. K nim absolvent práv na Cambridgi přihazuje víc než vypráskané poznámky o povaze humoru, směšnosti Angličanů a jejich vztahu k satiře, a to býval před Beatles a sexuální revolucí úhor věru neplodný. Bylo co zlepšovat − a polepšit by se příště mělo i sdružení iTutorial, odpovědné za české "korektury" Cleeseova životaběhu, vyhlížející místy až nechtěně parodicky.

Související