Tým ministra Bělobrádka přichází s návrhem změnit způsob hodnocení práce v institucích zabývajících se vědou. Do systému vstoupí nezávislí zahraniční experti, hodnotit se nebudou pouze publikační výsledky, ale i další parametry funkčnosti ústavů Akademie věd a v blízké budoucnosti i vysokých škol. Současný systém, při kterém se jednotlivé publikace mění podle sofistikovaného klíče na body a ty na peníze pro jednotlivé instituce, bude nahrazen čímsi podrobnějším. Mnozí to vítají, ačkoliv stávající systém se mi nezdá tak špatný. Přináší totiž aspoň jakousi objektivizaci vědecké činnosti a tu prostředí v malé České republice potřebuje jako sůl. Nicméně pokud nový systém slibuje ještě více objektivních parametrů a nezávislé hodnocení, pak se zřejmě jedná o změnu k lepšímu.

Problém však nastává ve chvíli, kdy evaluace jednotlivých institucí bude dokončena. Ministrův plán počítá s tím, že zafixuje současný stav podpory jednotlivých ústavů a po jednotkách procent bude přidávat do rozpočtu těm nejlepším. Obávám se však, že tím předchozí hodnocení téměř pozbývá na významu. Člověka okamžitě napadá paralela s průmyslovou sférou. Který manažer by ty nejhorší provozy podržel a ziskovým přidal v řádu jednotek procent? Tento princip má charakter politického aktu, nikoliv manažerského rozhodnutí ve prospěch zásadního zlepšení systému.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?