Vyjednávat s autoritářem není pro demokratického politika snadná věc. Doma po vás chtějí, abyste mu dal najevo, jak odsuzujete pošlapávání lidských práv, vy přitom víte, že spousta věcí, na nichž se s ním potřebujete domluvit, tím pádem třeba přijde vniveč, protože jej popudíte. Angela Merkelová to teď zažívá kvůli včerejší cestě do Turecka. Kdekdo v Německu ji kritizoval už za načasování cesty − tedy za to, že de facto podpořila prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana krátce před referendem, v němž Turci zjevně poslušně vyjádří souhlas s dost děsivým rozšířením jeho pravomocí. Zanikne funkce ministerského předsedy a všechna výkonná moc bude v jeho rukou, a to tak nějak do roku 2029, když seřadíte všechny mandáty, které mu ústavní změna umožní. Kdo nesouhlasí, třeba coby novinář, obvykle končí v poutech, v lepším případě vyhozen na ulici.

Merkelová s Erdoganem hovořila o dohodě mezi EU a Tureckem, díky níž se utlumila lidská lavina valící se do Evropy. Kancléřka bude letos usilovat o znovuzvolení a ta smlouva má pro ni existenční význam. Předloni Německo poskytlo jako takřka jediná země v Evropě útočiště uprchlíkům − konkrétně 890 tisícům. V důsledku dohody se ale podařilo už v roce 2016 počet běženců srazit na 280 tisíc. Jenže německé extremistické strany toho i tak populisticky zneužívají. Aby kancléřka zkrátka udržela křiklouny ve snesitelných mezích, musí smlouva platit dál. Turci jsou pro, ale chtějí navyšovat kompenzaci za to, že uprchlíky nebudou pouštět. Čili − hledá se přiměřená cena. Z vyjádření při tiskové konferenci jsme se moc nedozvěděli. Což není překvapivé, to tak často bývá, když se věci nikam neposunou.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?