Dnes si lze jen těžko představit, že by se takový kritický pořad o umění vysílal v hlavním čase. V roce 1972 britská veřejnoprávní televize BBC 2 uvedla nesmírně úspěšnou čtyřdílnou sérii nazvanou Způsoby vidění, kterou sledovaly miliony diváků. V témže roce vyšla také stejnojmenná úspěšná kniha, do velké míry totožná se seriálem. Až nyní je k dostání v českém překladu.

Kulturní kritik a spisovatel John Berger, jenž televizním pořadem provázel a na začátku letošního ledna zemřel ve věku devadesáti let, zapáleně mluvil o obrazech. O tom, jak se z nich s možnostmi nekonečné reprodukce staly pomíjivé výjevy, všudypřítomné, dostupné informace, jak ovlivňují lidské touhy nebo vnímání ženských a mužských rolí. A navždy tak změnil pohled, jakým byly obrazy nahlíženy, když odvrátil pozornost od jejich technických kvalit a vnímal je jako odraz pohybů ve společnosti.

Tím Berger ovlivnil i další disciplíny, například genderová studia.

Rozšířená knižní podoba, kterou hltali a dodnes hltají studenti estetiky a uměnovědných oborů, se nikdy nepřestala tisknout. Způsoby vidění Johna Bergera byly revoluční podobně jako populární Mytologie od sémiotika a filozofa Rolanda Barthese.

Mladší John Berger, který si získal renomé jako neúprosný kritik z levicového časopisu New Statesman, po Barthesově vzoru odhaloval skryté ideologie v kultuře. Dokázal zaujmout zápalem, selským rozumem i vzdělaností, kterou ale nestavěl na odiv. Se Způsoby vidění útočil na dosavadní výklad dějin umění. Nevyzdvihoval jedno dílo nad druhé, v knize nabízí interpretace z úhlů pohledu, které nikdo před ním nezohlednil.

Jednou z Bergerových největších předností byla empatie a dar naslouchat. To se ukazuje ve druhém dílu televizní série, kde vidíme Bergera s kudrnatými vlasy a cigaretou v ruce − tehdy se ještě ve vysílání běžně kouřilo −, jak rozebírá zobrazování žen v dějinách umění: ne s muži, ale s kritičkami a umělkyněmi. "Jsem dobrý vypravěč, protože umím naslouchat," tvrdil Berger v posledním rozhovoru pro britský deník Guardian z loňského podzimu.

"Narodit se ženou znamená narodit se do předem přiděleného a omezeného prostoru, do državy mužů," zněla jeho kritická slova už v době, kdy ve Švýcarsku měly ženy volební právo teprve rok a v Portugalsku na něj měly ještě pět let čekat.

Na tyto nerovnosti Berger poukazoval v britském veřejném prostoru tři roky před přijetím zákona proti diskriminaci pohlaví a byla to jedna z hlavních tezí jeho práce. Upozorňoval, že žena je nucena vyzdvihovat svůj vzhled, že je neustále provázena vlastním obrazem, který má zásadní vliv na její úspěch ve světě mužů. "Muž jedná, žena se ukazuje," vysvětloval Berger na příkladech klasického evropského umění.

Berger se celý život prohlašoval za marxistu, což mu mnozí vyčítali. Jako šestnáctiletý navštívil nedaleko od rodného města důl v Derbyshiru a strávil den s horníky, aby se naučil respektu, jak sám řekl. Později, když přebíral prestižní Bookerovu cenu za svoji novelu G, daroval polovinu obdržené částky Černým panterům − hnutí za práva Afroameričanů. Nesouhlasil s tím, že sponzor ceny se ustavičně podílel na ekonomickém zneužívání dělníků v karibské oblasti.

Kniha

John Berger
Způsoby vidění
2016, Nakladatelství Labyrint, přeložila Andrea Průchová, 152 stran, 265 korun

"Olejomalba učinila se světem zobrazování totéž, co učinil kapitál se společenskými vztahy," tvrdil, když kritizoval další aspekty evropské tradice umění. Podle jeho slov olejomalba udělala z umění zboží: "Vše bylo směnitelné, jelikož se vše stalo komoditou." Na obrazech byly zachyceny velké hostiny nebo krajinky s dobytkem, měly sloužit k povzbuzení obchodu stejně jako v dnešní spotřební společnosti všudypřítomná reklama, splývající v nikdy nekončící spektákl.

Berger, jenž byl jedním z nejvýznamnějších intelektuálů 20. století, dal čtenářům knihou Způsoby vidění účinný štít, kterým se mohou bránit proti estetickému a ideologickému smogu i dnes. Po jejím přečtení se už na žádnou výstavu nelze dívat dosavadním pohledem. Místo pláten, rámů a instalací uvidíme síť skrytých symbolů. Řemeslnou zručnost umělců pomineme a mnohem víc se budeme zajímat o to, jak se v daném díle zrcadlí společenské vztahy.

Související