Marcelo Cake-Baly v roce 1976 odjel z válkou rozvrácené republiky Guinea-Bissau na západním pobřeží Afriky a zamířil do Maďarska. Přestože vystudoval ekonomii, přes deset let se pak v Budapešti živil jako řidič tramvaje.

Teď, kdy je mu osmapadesát let, se Cake-Balyho život změnil. Jako herec debutoval v maďarském celovečerním filmu o africkém uprchlíkovi, který se usadí v Budapešti a začne pracovat jako hlídač v nákupním centru.

Film zvaný The Citizen na půdorysu nešťastné lásky ukazuje, jak obtížně se uprchlíci integrují do maďarské společnosti.

Protagonista snímku Wilson si zažádá o občanství a zamiluje se do učitelky maďarštiny a historie. Ta se jej snaží připravit na náročné zkoušky, jež Wilson musí složit, aby občanství obdržel.

Film režiséra Rolanda Vranika bude mít celosvětovou premiéru 26. ledna. Stane se tak v době, kdy už v Maďarsku prakticky žádní uprchlíci nezbývají, a nedlouho poté, co tamní pravicová vláda na jihu země vybudovala plot a zpřísnila zákony, aby od příchodu do země odradila další uprchlíky.

Režisér Vranik a maďarský scenárista Ivan Szabó scénář napsali v roce 2012. Chtěli ukázat, jak těžce se v Budapešti usazují přistěhovalci z Afriky.

Film začali natáčet v roce 2015, kdy se Maďarsko stalo tranzitní zemí pro stovky tisíc lidí prchajících před chudobou a válkou na Blízkém východě a v Africe.

„Nezáleží jim na tom, co si o nich myslíme. Jen potřebují najít bezpečí, místo, kde teče pitná voda. Potřebují strávit pár dnů někde, kde se je nikdo nebude snažit zabít,“ říká Vranik.

Strach Evropanů z uprchlické vlny režisér nazývá „davovou psychózou“. Přesto je nadále optimistou: podle něj jsou lidé stále ochotní pomáhat druhým, již se ocitli v nouzi.

Také o svém filmu Vranik hovoří jako o nadčasovém díle. „Mohl by se odehrávat kdekoliv v Evropě,“ podotýká.

Marcelo Cake-Baly obdržel maďarské občanství v polovině 90. let, v zemi teď žije čtvrtou dekádou. Uprchlická krize však poznamenala i jeho.

„V duchu si říkám: připadám si jako Maďar, ale na ulici vypadám jako Afričan. Z toho, jak vypadám, nikdo nepozná, že mám maďarskou rodinu, že tu pracuji a platím daně,“ poznamenává. „Lidé ve mně vidí jen uprchlíka.“

Na 80. léta, kdy v Maďarsku studoval na vysoké škole, prý Cake-Baly vzpomíná rád. Diskriminaci tehdy nezažil.

Pracoval jako ekonom, o zaměstnání ale přišel krátce před pádem komunistického režimu v roce 1989. Cake-Baly zkusil tři roky studovat v Belgii, nakonec se ale do Maďarska vrátil a v Budapešti si našel práci řidiče tramvaje.

Podle Cake-Balyho uprchlická krize rozdělila evropskou společnost a uprchlíkům ztížila život.

Nedávno prý Cake-Baly na zastávce oslovil neznámého muže a požádal jej, ať nekouří, protože to je zakázané. „Řekl mi, že on je tu doma, zatímco já jsem uprchlík. A že jsem se prý měl utopit v moři,“ dodává.