Tři mladí umělci a dvě ještě mladší umělkyně, jejichž jména včera oznámili pořadatelé Ceny Jindřicha Chalupeckého, před sebou mají zřejmě nejdůležitější úkol své kariéry: Dominik Gajarský, Romana Drdová, Richard Loskot, Viktorie Valocká a Martin Kohout se stali finalisty soutěže.
Teď mají povinnost připravit se na společnou výstavu, ze které mezinárodní porota vybere vítěze. Výtvarníci na to mají necelých devět měsíců, přehlídka začne 21. září v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně. Porotci volili z 96 přihlášených umělců.
"Pro finále už mám několik nápadů, ale rozhodnu se, teprve až uvidím výstavní prostor," říká Richard Loskot, nejzkušenější z nominovaných. Výtvarník narozený roku 1984 již byl finalistou Chalupeckého ceny v letech 2012 a 2014.
Loskot pracuje s moderními technologiemi, které spojuje v celek tak, že působí jako kouzelnický trik. "Baví mě propojování různých věcí − mediálních, elektronických, obrazových, tvarových. Věřím, že kromě formy tím vzniká i něco dalšího," dodává muž, který studoval umění a architekturu na Technické univerzitě v Liberci.
Teprve tříletá stáž v Mnichově v ateliéru Magdaleny Jetelové jej ale utvrdila, že se chce věnovat umění, a ne architektuře. Jetelová také vzbudila Loskotův zájem o prostor. Asistoval jí například při přípravě zrcadlové instalace, kterou Jetelová vystaví letos v březnu v Národní galerii.
Čekání na vítěze
Martin Kohout (1984), který byl finalistou soutěže již v roce 2014, rád přesahuje hranice umění. Založil například nakladatelství Tltr Preß, kde anglicky publikuje texty různých autorů uměleckého a filozofického zaměření.
Momentálně se Kohout zaobírá lidským metabolismem ve vztahu k technologiím. "Ty mohou pracovat nonstop se stejným výkonem, kdežto člověk potřebuje rytmické schéma, potřebuje si dát pauzu, spát," říká Kohout, podle něhož je společnost v situaci, kdy dostatečně nedoceňuje hodnotu lidské práce.
Multimediální umělec, jenž studoval akademii v Praze a Städelschule ve Frankfurtu a vystavoval v New Yorku, Tokiu či Pekingu, za své hlavní téma považuje komunikaci. "Způsob, jak se dorozumíváme, co k tomu používáme a jaké zvyky kolem toho máme, to vše ovlivňuje vnímání reality," dodává.
Naopak Viktorie Valocká (1988), která je z finalistů nejmladší a také nejméně zkušenou autorkou, říká, že žádné výrazné téma nemá. "Nechávám se inspirovat vším možným, na co narazím."
Malířka vystudovala akademii v ateliéru Vladimíra Skrepla a od klasického obrazu se posunula k práci s textilem. "Namáčím látky v barvách na textil, používám vosk, savo. Baví mě experimentovat," popisuje svůj styl umělkyně, která chce "oprostit obraz od rámu".
Dominik Gajarský (1986) často spolupracuje s umělkyněmi, a tak se zdá, že jeho tématem je mimo jiné feminismus. "Je důležité bavit se o tématech jako gender. Přirozená korektnost by měla být součástí umělecké práce. Ale záměrně feminismus neřeším, možná tam přirozeně prosakuje," zamýšlí se finalista, též absolvent pražské akademie, který se nejčastěji vyjadřuje fotografií nebo performancí. Vystavoval v Londýně i New Yorku, působí též jako hudebník.
Romana Drdová (1987) na pražské akademii stále studuje. Vystavovala v pražské Národní galerii, ve Vídni či v Berlíně. Vytváří objekty, fotografie nebo instalace, pro které je typická čistá estetika, průhlednost a práce se světlem a prázdnotou. Drdová se inspiruje také světem módy a designu. Její tvorbu mohli předloni vidět návštěvníci pražského Veletržního paláce, kde svojí instalací reagovala na prostor původního prezidentského salonku s pohledem do Malé dvorany.
Mezinárodní porota osmadvacátého ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého z pětice finalistů vybere vítěze během listopadu.
Finálová výstava bude mít stejně jako loni mezinárodního hosta. Tím bude berlínský umělec Clemens von Wedemeyer, který se představí v atriu Pražákova paláce.
Čekání na vítěze
