Sebeupálení studentů Jana Palacha a Jana Zajíce v roce 1969 si včera připomněli politici, kteří se sešli postupně u pomníku Jana Palacha v Praze, u jeho hrobu na Olšanech, případně v rodišti ve Všetatech na Mělnicku. Položili věnce, pronesli proslovy, slíbili, že nezapomenou… a že se sejdou příští rok ve stejnou dobu zase na stejném místě − v ob­dobném složení, chtělo by se dodat.

Jan Palach si od svého činu sliboval něco většího na politické scéně. Sebeupálením upozornil na nespravedlnost, na nesvobodu, na smíření s něčím, s čím bychom se smiřovat neměli. To je varování, které je aktuální dodnes každý den našeho života. A také je podstatně důležitější než návštěvy politiků jednou ročně, které více než pietu připomínají přehled fototermínů.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru