Soudce Pavel Šámal: Rád hloubám o kráse ve výtvarném umění

Které knihy teď máte na nočním stolku?

Nedávno jsem dočetl Dámu ve zlatém od Anne­-Marie O'Connorové. Je to úžasný příběh portrétu Adele Bloch-Bauerové od Gustava Klimta. Na stolku mám ještě další knihy o umění − například od Fernanda Maríase El Greco: Life and Work − A New History. Tu jsem si přivezl nedávno z Madridu, kde jsem mimo jiné zase navštívil Prado, svou nejoblíbenější galerii. Z právnické literatury zrovna čtu mimořádné dílko Gustava Radbrucha O napětí mezi účely práva. Gustav Radbruch je autorem takových myšlenek jako "Ideou práva nemůže být nic jiného než spravedlnost" či "Právo je vůlí ke spravedlnosti", čímž navazoval i na Komenského, který napsal: "Zákony nechť jsou normou spravedlnosti, idejemi, podle nichž se mají věci odehrávat." Kéž by to měl na paměti i dnešní zákonodárce.

Máte nějakého zvlášť oblíbeného spisovatele?

Mám jich víc, ale hned mě napadne Josef Škvorecký, jenž má vztah k mému rodišti, krásnému Náchodu. Ze zahraničních je to například Umberto Eco. První kniha, kterou jsem od něho přečetl, byla Jméno růže, později mě zvláště oslovily Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti. Do nich se rád znovu zahloubám, neboť jsou o jeho zvláštním pohledu na krásu, především ve výtvarném umění. To je mimo trestní právo, obor, jemuž se soustavně věnuji, mou velkou láskou. Proto se také často vracím k Životům nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů od Giorgia Vasariho.