Největší zvláštnost adventního čekání moderní doby nespočívá v tom, že se místo na opakování narození Spasitele s jeho duchovní zvěstí soustřeďujeme na nákupní seznamy vánočních dárků.

Možná to ještě nevíte, ale konzumní společnost je passé. Konzumu je všude už tolik, že přestává být relevantní dějinnou silou a stává se konzervativním, usedlým prvkem, zachovávajícím status quo.

Skutečná avantgarda dneška − a to se projevuje i při čekání na Ježíška − je zábava, a tak se i před Vánocemi netrpělivě čeká na to, čím nás letos stroje zábavního průmyslu překvapí: jakou vánoční komedii přinesou či která pohádka bude nejlepší, i když všichni trochu tušíme, že to i letos budou ty "staré dobré" Tři oříšky pro Popelku, které v českém proudu vánoční zábavy plní roli zmiňovaného Spasitele.

Letos Oříškům mělo konkurovat druhé pokračování filmu Anděl Páně.

Původní filmová pohádka Jiřího Stracha s Ivanem Trojanem a Jiřím Dvořákem v hlavních rolích si za jedenáct let své existence vybojovala výsadní postavení ve vánočním programu a Popelce v boji o nejlepší vánoční zábavu přece jen dýchala dost na záda.

Natočeného pokračování Anděla Páně, které trhá rekordy návštěvnosti v kinech a zřejmě se nezastaví před hranicí milionu diváků, se ale už Vorlíčkova Popelka obávat nemusí.

Ano, zdá se, že jde pořád o zábavu, ale určitě to není zábava vánoční, jako v případě prvního Strachova filmu. Jednička Anděla vtipně a citlivě, a přitom pořád poeticky pracovala s křesťanskými hodnotami a smyslem Ježíšovy zvěsti. Hrdinové filmu je zkoušeli v peripetiích svých osudů, šlo o nenápadný katechismus moderní formou.

To se u andělské dvojky už zcela ztrácí. Křesťanský vhled, nabízený s nespornou dávkou ironie a odstupu − tedy přesně tak, jak mají Češi rádi, aby si vážností moc nezadali −, se ztrácí pod lakem prvoplánové snahy prodat se.

Anděl Páně 2 je vánoční blockbuster. Tedy film, který má trhat kasovní a reklamní rekordy, který ale už neříká nic podstatného. Když se v kině propracujete půlhodinou vánoční reklamní sladkosti, ani si nevšimnete, že začal hlavní program, film, na který jste čekali: vizuální dojem je úplně stejný! Střihy, barvy, inscenování scén, hudba… všude stejná estetika, od níž se nakonec ulepíte víc než od Coca-Coly a popcornu.

Režisér Jiří Strach vykradl sám sebe, své staré, povedené a v pravém smyslu ikonické dílo. Odtud přejal již použité půdorysy filmových gagů, kterým se malé i dospělé děti tak rády smějí, protože vědí, "že" i "jak" přijdou. Loupil ale i v hollywoodských vodách Dickensovy Vánoční koledy (Bolek Polívka jako česká varianta pana Scrooge) a všelijakých akčních filmů.

Dívat se na Anděla Páně 2 se dost dobře nedá, a to hlavně proto, že svým lesklým obalem připomíná desítky jiných filmů, na jejichž stavební prvky Jiří Strach nasadil svůj scénář, sepsaný s Markem Epsteinem.

Možná ale, že Anděl Páně 2 nenaznačuje jen posun v konzumní zábavě, kde je stále patrnější, že o konzumování, v němž přece jen hraje roli ještě nějaké sdělení a prožívání, nejde a do budoucna nepůjde.

Ve hře je čirý prodej, komerce jako taková, pro niž by Anděl Páně 2 mohl sloužit jako výukový vzor ekonomického automatismu v oblasti filmu. Ano, přátelé, takto se to dělá, když je třeba prodat pro prodej sám, a když se trochu snažíte, lze prodat, byť s jistou dávkou sebeironie, i malého roztomilého Ježíška.

Letošní čekání na vánoční zábavu tedy vzdor víře ve šťastný příchod anděla Páně pokračuje. Kdesi v dáli mává Popelka a do jejího pozvání pronikají tóny jásavých koled a jazzujících vánočních standardů, které se tak snadno v obchodech navlékají do převlečníků pop-music. Zábavní stroj šlape, a přece nikde žádná zábava.

Jako by i Anděl Páně 2 měl jen potvrdit, že dobu po konzumu střídá čas postzábavní. Doba prázdnoty, jejíž největší paradox spočívá v téměř vánoční naději. Vždyť teprve tam, někde v tom prázdnu, se můžeme začít skutečně bavit…

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.