Rozpočtování ministra financí Andreje Babiše si prý podle prezidenta Miloše Zemana zaslouží Nobelovu cenu, protože dovádí po dvou dekádách státní hospodaření opět k přebytku. Jenže proč tedy v rozpočtu na příští rok vidíme naplánovaný deficit 60 miliard? Tady něco nesedí. Babiš píše něco jiného do zákona o státním rozpočtu a něco jiného je pak realitou. Poslanci tuto hru mlčky přijímají. A protože není jasné, jakým číslům v rozpočtu vlastně věřit, není možné se ani seriózně bavit o úzkých místech rozpočtu: je v něm málo vyčleněno na investice a příliš se dbá na státní zaměstnance, méně na ty, kteří podnikají. Jestli si tento rozpočet nějakou cenu zaslouží, pak ne tu Nobelovu. Ale spíš Darwinovu, což je ironické ocenění pro ty, kteří svým − většinou sebevražedným − počinem zlepšili lidský genofond. V tomto případě ale bohužel v sázce není osud jednoho šílence, ale úspěch celé republiky.

To zmatení mezi čísly v zákoně o státním rozpočtu a samotným reálným rozpočtem zašlo prostě už příliš daleko. Jistěže někdy je pro ministra financí opravdu těžké plánovat. V krizi roku 2009 jsme měli mít původně schodek 38 miliard a nakonec to bylo 192. Ale v dobrých časech je neomluvitelné mít rozdíl mezi čísly v nejdůležitějším zákoně roku a realitou větší než jednotky miliard.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se