Ještě na začátku letošního roku pocházelo až devadesát procent potravin z Česka, uváděla většina velkých obchodních řetězců. K tomu, aby byly označeny jako české, jim totiž stačilo, že jsou v Česku upraveny a zabaleny. "České" tak mohly být například okurky vypěstované v Maďarsku a zalité lákem ve sklenicích až v Česku, nebo kuře vykrmené v Polsku a poražené až u nás.

Také pro seznamy zemí, které do letošního září musely řetězce zveřejňovat u vchodu do prodejen, bylo rozhodující sídlo dodavatelské firmy, nikoliv skutečný původ potravin. I z toho důvodu nakonec ministerstvo zemědělství tuto povinnost, která měla spotřebitelům původně pomoci, po roce a půl zrušilo. 

Už od 1. ledna příštího roku se definice země původu zpřísní. Jako český mohou prodejci nebo výrobci (dobrovolně) označit jen ten výrobek, který stoprocentně pochází z České republiky a všechny fáze výroby včetně porážky proběhly na našem území. To platí u nezpracovaných jednosložkových potravin. Pokud jde o zpracované produkty, musí z Česka pocházet alespoň 75 procent všech jeho složek (přidaná voda se do celkové hmotnosti výrobku, z níž se podíl odvozuje, nepočítá).

Řetězce nyní zkoumají, kolik českých výrobků jim v regálech podle nových pravidel zbude. Zveřejňovat to ale nikde nemusí – případné zdůrazňování země původu zůstává u většiny potravin pouze dobrovolné.

Největší podíl – pokud jde o větší sítě – má nyní skupina COOP zahrnující družstevní prodejny. Podíl tuzemských výrobků v nich dosahuje 80 procent, říká mluvčí Lukáš Němčík. Skupina tento podíl vypočítává z objemu celkových tržeb.

Na druhém až třetím místě jsou v současné chvíli řetězce Kaufland a Penny Market, které podle svého vyjádření nabízí sedm českých výrobků z deseti. Zde se ale ukazuje, že snaha o porovnání bude i nadále obtížná. Jejich údaj totiž nejde porovnat s podílem v COOPu, protože není vyjádřen v tržbách, ale jako podíl položek českého zboží vůči položkám potravin odjinud.

"Počet položek v sortimentu není relevantní údaj, protože obchod si může nakoupit třeba sto kusů českých položek, mít je někde vystavené jen tak na oko, aby se dostal na lepší skóre, a prodávat hlavně potraviny ze zahraničí," poukazuje na slabinu tohoto způsobu počítání Zdeněk Juračka, dlouholetý šéf sítě COOP a také předseda Asociace českého tradičního obchodu.

Řetězec Lidl nabízí 45 procent zboží od českých dodavatelů – podíl počítá stejně jako COOP, tedy podle tržeb.

Globus zatím k žádnému číslu podle nových pravidel nedošel. Masných a pekařských výrobků však díky vlastním pekárnám a řeznictví nabízí téměř 100 procent českých. Druhý nejvyšší podíl českých výrobků u něj najdeme mezi zeleninou a ovocem, kde české zboží zaujímá 40 až 75 procent podle sezony.

Společnosti Tesco, Ahold (hypermarkety a supermarkety Albert) a Billa na dotaz Aktuálně.cz o podílu českého zboží neodpověděly.

Žádný z řetězců se zatím ani neodvážil odhadnout, o kolik se podíl českého zboží od ledna 2017 meziročně sníží. Neoficiálně říkají, že až o 60 procent, oficiálně to však nikdo nepotvrdil.

"Do jaké míry novela zákona o potravinách změní poměr českých a zahraničních potravin, nejsme předem schopni odhadnout," uvedla například mluvčí Lidlu Zuzana Holá.

"Vzhledem k tomu, že máme v sortimentu téměř dvacet tisíc produktů, bude poměr českých potravin vůči těm zahraničním v porovnání s ostatními supermarkety a diskonty vždy menší," sdělila mluvčí Globusu Pavla Hobíková.

HNBYZNYS NA TWITTERU

Byznysovou rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

Určit přesný podíl českého zboží podle Svazu obchodu a cestovního ruchu ani nejde, říká jeho prezidentka Marta Nováková. Obchodníci totiž podle ní nemají šanci prověřit přesný podíl jednotlivých složek. Mohou se na to jen zeptat dodavatelů či výrobců a pak jejich informacím věřit.

"Je tak více než pravděpodobné, že s novelou zákona se "opticky" změní poměr českých potravin vůči zahraničním, ačkoliv v obchodech bude stále stejné zboží," potvrzuje Nováková.

Definice pro označení Česká potravina není ideální ani podle europoslankyně Olgy Sehnalové. Řeší částečně jen české zboží, ale nezajímá se o určení země původu všech, třeba i zpracovaných výrobků. Znát zemi původu je přitom podle ní důležité pro 70 procent spotřebitelů. "Ukazují to opakované průzkumy Eurobarometru nebo evropské spotřebitelské organizace BEUC," připomíná Sehnalová.