Před lety koloval po Česku žertovně míněný seznam důvodů, proč se Britové cítí být nadřazení vůči zbytku světa. Jeden z hlavních bodů se týkal ostrovních soudců. Pokud se je pokusíte podplatit, dostane vás to na jediné místo − do vězení, psalo se tam. Ne že by se něco změnilo, 10 mužů a jednu ženu, kteří tvoří současnou sestavu Nejvyššího soudu Spojeného království, jistě nikdo "podmáznout" nezkouší. Ale tlak vyvíjený na tenhle orgán britské justice by se v těchto dnech dal nejspíš měřit v gigapascalech.

Nejvyšší soud dostal na stůl odvolání britské vlády, která u Vrchního soudu utrpěla nepříjemnou porážku ve sporu, komu vlastně patří právo aktivovat pověstný článek 50 Lisabonské smlouvy. Okamžikem jeho aktivace se nejspíš naplní slova britské premiérky Theresy Mayové, že "brexit znamená brexit", a na britské cestě pryč z Evropské unie už nejspíš nebude návratu. Nález Vrchního soudu se opírá o skutečnost, že by aktivací článku 50 pozbyl platnosti zákon o přistoupení Velké Británie k Evropskému společenství z roku 1972, což je věc natolik závažná, že by ji měly schválit obě komory britského parlamentu. Verdikt trojice soudců Vrchního soudu, které krajně pravicová média nazvala "zrádci národa", se sám o sobě považuje za robustní. V posledních dnech se navíc do sporu se svolením Nejvyššího soudu zapojily také vlády Walesu a Skotska. Intervence jejích právníků učinila noci Theresy Mayové ještě více bezesnými.