Nejvíce řemeslníků chybí ve strojírenských a stavebních firmách, o moc lépe na tom nejsou ani textilní či zemědělské podniky. Vyhlídky do budoucna nejsou světlé, děti o učňovské obory nemají zájem. Během jedné generace tak dojde ke krizi například v řeznictví nebo v čalounictví. Firmy své zaměstnance školí samy, a nahrazují tak učiliště.

Absolventi učňovského oboru klavírník by šli spočítat na prstech jedné ruky. "Musím umět seřídit pianovou mechaniku jako hodinář, vyrobit nástroj jako nábytkář a naladit ho a dát mu barvu zvuku jako ladič," vysvětluje jednadvacetiletý Otakar Šrám, který po maturitě zamířil do velké firmy vyrábějící piana. Nyní pracuje za lepší plat v menší dílně. O své budoucí zaměstnání se neobával. "Už ve škole jsem pochopil, že je v Česku klavírníků nedostatek. Věděl jsem, že uplatnění najdu," uvažuje mladý klavírník. Mezi jeho spolužáky byli další dva klavírníci. Zbytek třídy královéhradecké střední školy tvořili truhláři a kytaráři.

Pro specifickou výrobu klavírů jsou vyučení truhláři či klavírníci nutností. "Mohou pracovat bez dozoru na základních dřevoobráběcích strojích. Člověk bez vyučení nesmí sám obsluhovat jakýkoliv stroj," vysvětluje Adam Prousek, marketingový ředitel firmy Petrof. Zaškolování nových pracovníků světoznámého výrobce klavírů časově a finančně zatěžuje. Ze 136 zaměstnanců ve výrobě je jen 58 vyučených ve svém oboru.

 

Nikdo neví, co dělá čalouník

Podle Asociace malých a středních podniků české firmy každý rok potřebují zhruba 150 čalouníků. Obor přitom absolvuje jen pětina lidí. "Před třiceti lety se každý rok vyučilo 300 čalouníků, kteří našli práci v oboru. Z letošních 32 absolventů jich do čalounické výroby míří méně než polovina, i když se o šikovné čalouníky firmy přetahují," říká Helena Prokopová, tajemnice Cechu čalouníků a dekoratérů.

"Žáci ani rodiče nemají povědomí o tom, kdo je čalouník, proto o tomto řemesle ani neuvažují," zdůvodňuje nezájem dětí Jitka Francírková, ředitelka litvínovské Střední odborné školy.

Rodinná firma Polstrin z Hradce Králové hledá ke stávajícím 24 zaměstnancům ve výrobě jednu švadlenu a jednoho čalouníka. "Firmy potřebují kvalitní školy a školy potřebují kvalitní firmy, které umí reagovat na rychlý vývoj materiálů a technologií. Proto je potřeba je do vzdělávání učňů zapojit," míní Ondřej Pacák, jednatel čalounické firmy. Výrobci by podle něj měli být motivovaní například daňovými úlevami.

Ve výrobě ohýbaného nábytku TON je jen třetina ze 619 řemeslníků vyučená ve svém oboru. "Absolvent učňovského oboru má potřebné vědomosti a dovednosti a oproti nevyučeným má velkou výhodu," dodává Helena Kohoutková, personální manažerka firmy.

Řešením jsou řemeslníci ze zahraničí

Výrobce spodního prádla Triola má výrobní závod se 40 šičkami na úpatí Krušných hor. Dalších dvacet šiček hledá. Jejich počet bude narůstat, protože průměrný věk zaměstnanců v závodě je zhruba 50 let. Nedostatek pracovních sil v Česku firma vyřešila v zahraničí. "Šití našich výrobků nakupujeme v Polsku a letos za něj zaplatíme 8 milionů korun. Pokud bychom zaměstnali šičky ze zahraničí v českém závodě, ušetřili bychom asi 1,5 milionu korun a 2 miliony korun ročně bychom odvedli do státního rozpočtu," vysvětluje Petr Kala, ředitel společnosti Triola.

Průmyslové podniky chtějí zaměstnat 140 tisíc zahraničních pracovníků. Hospodářská komora zatím vyřídila přes 160 žádostí firem o téměř 900 ukrajinských zaměstnanců.

"Program je nastaven na roční kvótu zhruba 5 tisíc lidí. Obáváme se, že kapacita projektu na zaměstnávání středně- a nízkokvalifikovaných pracovních sil z Ukrajiny nebude dostatečná," říká mluvčí Hospodářské komory Miroslav Diro, podle kterého zatím v rámci projektu pracuje sto Ukrajinců.

HNBYZNYS NA TWITTERU

Byznysovou rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

To, že v Česku není dostatek uchazečů, potvrzují i personální agentury. "Obsazení řemeslné pozice trvá v průměru 3 měsíce. Některé obsadíme hned, když je dobrý plat a zajímavé podmínky. Některé neobsadíme nikdy," říká Jiří Halbrštát, manažer marketingu a náboru ManpowerGroup.

Platy řemeslníků se liší v závislosti na oborech a specializacích i na lokalitě. "Nejběžnější platové rozpětí je od 20 do 45 tisíc korun. Ve Středočeském kraji je průměrná mzda řemeslníků zhruba 26 tisíc korun, na Vysočině je o tři tisíce nižší," dodává Halbrštát. Mezi řemeslnými profesemi v automobilovém a strojírenském průmyslu je podle agentury Wincott People nejlépe platově ohodnocený svářeč. "Hrubá mzda svářečů se pohybuje od 32 do 41 tisíc korun," dodává personální ředitel agentury Adrian Suchánek.

Za 10 let rekordně ubylo vyučených kameníků

Podle Asociace malých a středních podniků za posledních deset let nepatrně přibylo jen absolventů učňovských oborů obráběč a autolakýrník. Přes 2200 je loni vyučených automechaniků, což je dlouhodobě obor s nejvíce absolventy. "I jejich počet ale klesl za posledních deset let o téměř 30 procent," říká předseda asociace Karel Havlíček. Naopak od roku 2005 ubylo o více než 70 procent autoelektrikářů, pivovarníků, čalouníků, pokrývačů a kameníků. "Zatímco v roce 2005 absolvovalo kamenický obor 11 učňů, loni byli jen dva," dodává Havlíček.

Vážná situace je podle něj i v řeznictví. Loni se vyučilo jen 94 řezníků. "Aktivních pracovníků vyučených v oboru je nyní kolem 15 tisíc. Je jasné, že během jedné generace nám tato profese bude chybět," upozorňuje Havlíček.

Související

Peníze podle Leoše Rouska

Máte zájem o informace z ekonomiky v širších souvislostech?

Zadejte svou e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr informací, které se během týdne objevily v médiích. Těšit se můžete na komentář událostí od Leoše Rouska, hlavního analytika Hospodářských novin.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE.
Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru