Zpočátku je to rozkoš, byť trochu provinilá. Nebo spíš hodně. Proslulý návrhář Tom Ford není jen tím, kdo "ušil" moderně těsné obleky agentovi 007 v nejnovější bondovce Spectre, ale už sedm let se věnuje také filmové režii. A v úvodu svého druhého snímku Noční zvířata, který dnes vstupuje do kin, omračuje diváky uhrančivou sekvencí plnou "lesku a bídy" módních mol.

Audiovizuální orgie, kdy se v zářících záběrech natřásají nahé "divy" obřích proporcí, je ódou na záhyby masa a tuku a ztělesňuje protipól představ o kráse modelek. Na tomto perverzně svůdném molu jsou ostatně jedinou "módou" kaskádovité křivky tančících "exponátů".

První scéna Fordova filmu, kde se v dekadentním paradoxu potkává krása s odporem, však není z módní přehlídky, jde o umělecké dílo. To vtahuje diváky do mysli hrdinky Susan, která se nepohybuje ve světě módy, ale v neméně znuděném a cynickém prostředí losangeleských výtvarných galerií. V nich je vrcholem "umění" právě tohle. A Susan už se to prostředí zajídá.

Forma zabíjí obsah

Režisér Tom Ford dostal za film Noční zvířata Velkou cenu poroty na festivalu v Benátkách. Pokud se o konkurenčním berlínském filmovém festivalu říká, že se tam někdy politika cení víc než estetika, v Benátkách ve Fordově případě platil opak: forma tu zabila obsah.

Ten úvodní, současně laciný i vrcholně stylizovaný obraz Fordova filmu je vlastně stejný jako celý snímek Noční zvířata − divák neví, co si o tom má myslet. I když na rozdíl od celku ho každá vteřina nejistoty z právě spatřených prvních záběrů filmu dokáže pohltit.

Když hrdinka snímku Susan na pohovce svého designového bytu otevře právě obdržený rukopis knihy s názvem Noční zvířata, nemůže tušit, že se z jejích stránek vynoří stíny minulosti. Knihu napsal Susanin bývalý manžel, věnování nese její jméno.

Susan začne knihu číst uprostřed noci, kdy její současný partner tráví čas v jiném pokoji s jinou ženou. A do chladně luxusního Susanina světa náhle vstoupí výjevy ze stránek, plné špíny a prachu silnic.

Susan čte, jak se za hluboké noci uprostřed pouště cestou do Texasu setkává trojčlenná rodina na nekonečné dvouproudé asfaltce s vozem, v němž jede poněkud méně vychovaná posádka. Když pasažérům dospívající dcera z okénka ukáže prostředníček, aby ohodnotila jejich chování, události naberou spád.

Takto začíná spousta hororů či thrillerů o střetnutích měšťáků s nespoutanou krajinou a jejími neotesanými obyvateli. A příběh knihy, který filmem prostupuje, jde v duchu této syrové tradice. Hrubost, násilí, ponížení, pomsta i krvavé konce jsou hlavními ingrediencemi.

Jedinou záhadou Fordova filmu zůstává, co má ten knižní příběh do činění s prázdnotou nočního Los Angeles i s prázdnem v Susanině nitru. Režisér prolíná a zrcadlí oba světy, zapojuje retrospektivy, Susan v náznacích zpytuje svědomí a přehodnocuje dosavadní život. Ale zprvu svůdná forma snímku se brzy vyčerpá.

Už z debutového Fordova filmu Single Man bylo jasné, že režisér je formalista. V novince dovádí důraz na styl do ještě většího extrému. Brutálně tělesný svět knihy, kterou Susan čte, se prolíná s úhledným intelektuálním prostředím, v němž hrdinka žije − ale pod povrchem obou různých obrazů a obou druhů "nočních zvířat" se neskrývá vůbec nic.

Film

Noční zvířata
Režie: Tom Ford
Distribuce: CinemArt, česká premiéra: 24. listopadu

Jako by ze dvou žánrů − živelného buranského thrilleru a uměřeného vztahového dramatu − zbyla jen torza, která někdo sešil dohromady. Sice s elegancí krejčího s letitou praxí, ale v tomhle saku se žádné vyrýsované tělo nenachází. Sako spíš visí někde v koutě na ramínku, kde svým leskem oslní leda tak zbytek šatníku.

Herečka Amy Adamsová coby Susan předvádí podobně jako v nedávném sci-fi Příchozí, že je ve vrcholné formě. Ale k čemu jsou její přesné, drobné záchvěvy emocí, když ve všem tom povalování na gauči a vysedávání se sklenkou lze spatřit jen Fordovu konceptuální hru na umění. A ta je stejně prázdná jako umělecká díla, z jejichž dosahu chce Susan uniknout.

Související