Na počátku 90. let minulého století byla profese realitního makléře pro většinu lidí velkou neznámou

Kdo jiný by tedy měl dostat slovo v okamžiku, kdy se návrh na tuto radikální změnu dostal až do připomínkového řízení. A kdy do toho, že konečně "vstoupí do života", vkládají naděje nejenom profesionálně pracující realitní makléři, ale i lidé chystající se do "těchto vod" proniknout jako prodávající či kupující...

Co vás, vystudovaného architekta, přivedlo v první polovině devadesátých let do realitní branže?

Souhra okolností i náhoda. Koncem osmdesátých let jsem pracoval jako samostatný projektant v architektonickém ateliéru velké státní firmy. Jako tým jsme nebyli moc spokojeni s tím, jak to tam - zejména po obchodní stránce -, bylo vedeno. V podstatě jsme si zakázky sháněli sami, přestože bylo za tímto účelem vytvořeno obchodní oddělení. A o odměňování za odvedenou práci už vůbec raději nehovořím. A tak se stalo, že v roce devadesát všichni architekti z tohoto ateliéru odešli a začali pracovat na vlastní pěst. Rok na to jsem se náhodou od kamaráda dozvěděl, že vznikla Asociace realitních kanceláří, tehdy ještě Čech, Moravy a Slezska, a vyhlásila konkurz na tajemníka. Zúčastnil jsem se a uspěl. Upřímně řečeno, tehdy jsem do toho šel s tím, že mi to otevře cestu k novým projekčním zakázkám. Že to nakonec dopadne úplně jinak a pro mne se realitní branže stane životní náplní, ukázaly následující roky.