Když se před lety rozhodla odejít z oční kliniky Fakultní nemocnice na Královských Vinohradech a vsadila na soukromou kliniku Lexum, byla to pro řadu jejích kolegů překvapující zpráva. Sama Drahomíra Baráková rozhodnutí, jež považuje za jedno z nejtěžších v životě, nelituje. "Ráda přijímám vše nové," říká špičková oční mikrochiruržka a úspěšná manažerka. Dnes řídí jednu z pražských klinik Gemini, má tisíce pacientů a ještě stíhá operovat v motolské nemocnici miminka, jež se narodila s vrozenou oční vadou.

Máte za sebou už třicet tisíc odoperovaných očí. Kolik to "dělá" tedy operací denně?

Průměrně provádíme 20−25 operací šedého zákalu denně. Samotná operace − bez započítání potřebné přípravy − trvá asi deset minut, ale neměla by být ze strany pacientů rozhodně podceňována. Vždyť se jedná o zrak.

Znamená to, že šedý zákal je dnes nejrozšířenější oční choroba?

Je značně rozšířený. Postihuje především starší lidi, ale může se vyskytnout i v mladším věku, a dokonce i u dětí. Operace šedého zákalu patří mezi nejčastější chirurgické zákroky vůbec, nicméně v poslední době je co do počtu "dohánějí" takzvané refrakční zákroky. Jedná se především o laserové zákroky a o operace, při nichž se do oka implantuje speciální, takzvaná prémiová nitrooční čočka. Tyto zákroky podstupují lidé, kteří se chtějí zbavit závislosti na brýlích.

Drahomíra Baráková (61)

◼ Patří ke špičce v oboru, je renomovaný specialista na mikrochirurgii oka, chirurgii šedého zákalu, refrakční zákroky, nádorová onemocnění oka u dospělých a sonografii oka a očnice.

◼ V letech 1980–2003 pracovala na Oční klinice 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a FN Královské Vinohrady, kde vedla operační sály a také Centrum pro nádorová onemocnění oka u dospělých.

◼ Od roku 2003 do roku 2013 působila v Evropské oční klinice Lexum, kde zastávala funkci lékařské ředitelky.

◼ V současné době působí jako primářka oční kliniky Gemini v pražské Krči.

◼ Je vdaná, má dva dospělé syny.

Jinými slovy − dokážete už odstranit brýle na dálku i na blízko?

Starší generace nitroočních čoček zaručovala vidění jen na jednu vzdálenost, třeba do dálky, a do blízka pacient měl brýle. Současné, takzvané multifokální čočky směřují světelné paprsky do několika ohnisek, takže pacient po operaci vidí na všechny vzdálenosti. Mezi čočky s nejvyšší kvalitou vidění se pak řadí trifokální čočky. Jsou velmi žádané, protože umožňují výborné vidění i na střední vzdálenost, která je důležitá třeba pro práci s počítačem.

Na jedné straně − zázrak medicíny v praxi. Na druhé straně, není to už trochu moc?

Jak to myslíte − moc?

No… Jeden můj známý se vrátil tuhle po takové operaci domů, podíval se do zrcadla a zhrozil se: "Ježíš, to jsem nevěděl, že jsem už takhle starý." Není to vlastně dobře zařízeno, když časem méně vidíme − i na sebe?

Máte pravdu. Příroda to asi dobře zařídila. S věkem elasticita čočky slábne, zůstává nám slušné vidění do dálky, ale postupně zjišťujeme, že máme jaksi krátké ruce, nevidíme už na písmenka, ať knížku oddalujeme sebevíc, ruce jsou stále krátké. Nevidíme ani každý detail v zrcadle, což je určitě šetrnější k psychice. Jenže − dnes je trend být co nejdéle aktivní a svěží a na to je příroda od určitého věku krátká. Na řadu tedy přichází plastická chirurgie, pak oční klinika. Když padesátileté ženy vypadají jako třicetileté a sedmdesátileté jako padesátileté, brýle jim překáží. A ruší mladistvý vzhled.

jarvis_582c79d9498e2b983bfb89c7.jpeg

Brýle mohou přece být i velmi zajímavý módní doplněk.

Ano, výhodou nás žen je, že mnohdy bereme brýle jako módní doplněk. Budete se ale divit, jak jsou na brýle citliví muži. Do poslední možné chvíle je odmítají a také velmi brzy chtějí prémiové čočky. Vysvětlují mi, že neprahnou po situaci, kdy jim číšník přinese jídelní lístek a oni budou muset vytáhnout brýle. Znak stáří. Všichni přece víme, odkdy začíná slábnout zrak, a tak i když dotyčný vypadá na čtyřicet, brýle na blízko jej jasně posunují k padesátce.

To dejme tomu ještě chápu. Jenže v osmdesáti už věk nezamaskujete, brýle nebrýle.

Senioři pracují na počítači, používají mobily, sportují, cestují, jejich zrakové nároky stoupají. Chtějí nejenom dobře vidět, ale chtějí dobře vidět bez brýlí. Je to důsledek moderního životního stylu. Zrovna nedávno jsem viděla v televizi obezitologa Rajka Dolečka, 91letého seniora, kterého si pamatuji z dob, kdy jsem byla malá holka. Je stále fit, chodí do práce… Šokovalo mě to, a to jsem prosím na aktivní seniory poměrně přivyklá, denně se s nimi setkávám na operačním sále. Mám zkušenost, že nechtějí být ve svých aktivitách ničím omezováni. Vzpomínám si, že když jsme začínali s multifokálními čočkami, byl docela kumšt přesvědčit pacienta, aby si je dal voperovat. "Mně stačí brýle, to nepotřebuji," většinou odpovídali. Uběhlo pár let a vše je jinak. Souvisí to i s tím, že do věku, kdy se objevuje šedý zákal a kdy refrakční vadu již není vhodné upravovat laserem, se dostává početná generace z babyboomu 50. a 60. let. Jsou to lidé s životní úrovní, finančně zajištění, aktivní. Generace jejich rodičů ještě umělou čočku nežádala, ale tihle o tom vůbec nepochybují. Chtějí vidění bez kompromisů.

Kolik stojí trifokální čočka?

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se