Na tři koncerty s Českou filharmonií se do Prahy vrací gruzínská klavíristka Chatija Buniatišviliová. Devětadvacetiletá interpretka, jejíž věhlas každým rokem stoupá, v české metropoli přesně před rokem vystoupila na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného. Ale překvapivě si z toho koncertu pamatuje málo.
"Vzpomínám si, jak mi bylo publikum blízko a kolik jsem v hledišti viděla nadšených tváří," říká v rozhovoru pro HN, ale hned líčí vzpomínku ještě silnější. "Jak krásná byla procházka podél řeky z mého hotelu do Rudolfina. Říkala jsem si, že do Prahy musím pozvat rodinu a přátele, aby tu pokojnou a zelenou krásu viděli."
Ty dojmy odpovídají klavíristčině postoji k hudbě a umění vůbec. Buniatišviliová svět vnímá humanisticky, zajímá se stejnou měrou o umělecká díla jako o autory, kteří je vytvořili. A při koncertech se vždy snaží prožít "daný okamžik", jak říká, aby z něj čerpala inspiraci a energii.
"Snažím se žít tady a teď a žádný zážitek uměle nepřikrášlovat. Možná je lepší mít dopředu kontrolu nad tím, co člověk na pódiu udělá, a druhý den to krok po kroku zopakovat. Ale podle mě by se hudebník měl pokaždé řídit pocity," říká.
Klavíristka Buniatišviliová obrací temnotu v radost, v Praze chce takto proměnit i Schumannovu úzkost
Buniatišviliovou fascinují kontrasty v hudbě. Na své poslední nahrávce zvané Kaleidoscope, za niž začátkem letošního roku získala německou cenu Echo Klassik, vedle sebe umístila skladby Musorgského, Stravinského a Ravela. A pokusila se na ně nabídnout nový pohled.
"Většina těch skladeb má temnou, komplikovanou podstatu," říká Buniatišviliová. "Já je ale měním v cosi radostného, oslavného. Odtud název alba: pojmenovala jsem ho po kaleidoskopu s přesvědčením, že také z něčeho pesimistického lze vykřesat cosi barvitého."
Od zítřka do pátku bude klavíristka s Českou filharmonií pod taktovkou Ondřeje Vrabce hrát Schumannův Klavírní koncert a moll.
Také v něm spatřuje kontrasty. "Je to dílo plné poezie a krásy, které však v některých okamžicích ustupují zoufalství a úzkosti," popisuje Buniatišviliová, která prý podobně dvojznačně vnímá i autora, německého skladatele z 19. století. "Schumann měl vytříbený smysl pro umění a estetiku, ale také neradostnou stránku své osobnosti, která vše obracela naruby. Zvláštní kombinace," podotýká Buniatišviliová.
S Českou filharmonií bude klavíristka debutovat − první český orchestr nikdy neslyšela naživo ani z nahrávek, a tak se jen spoléhá na to, jaké dostala reference.
"Všichni říkají, že je výtečný na slovanskou hudbu a romantické skladatele, že má noblesní a jedinečný zvuk," vypráví klavíristka, která je prý ráda, když každý orchestr hraje rozdílně. "Jinak by všechny byly skvělé, ale jeden jako druhý. A klasická hudba potřebuje pestrost," dodává. Po třech koncertech tento týden v Praze se Buniatišviliová s Českou filharmonií vypraví na krátké turné po Německu, kde odehrají pět vystoupení.
Klavíristka Buniatišviliová obrací temnotu v radost, v Praze chce takto proměnit i Schumannovu úzkost
