Muž s rukama rozpaženýma jako Kristus klesá a koleny dopadá do tvrdé vietnamské půdy. Veterán hledí z průvodu vstříc davu a v jeho tváři jsou vepsána traumata války i neklid doby. Podobné zpomalené sugestivní, až agresivní obrazy − ať už ten z válečného dramatu Četa, či druhý ze snímku Narozen čtvrtého července − z filmů režiséra Olivera Stonea vždy vystupovaly jako žhnoucí cejchy, které se vpálily do sítnic diváků.

Je smutné, že Stoneovo nové životopisné drama Snowden, které pozítří vstoupí do českých kin, je podobných živoucích obrazů prosto.

Přitom má téma, které přímo vybízí k aktualizaci typického Stoneova motivu, tak strhujícím způsobem rozehraného třeba ve snímku Narozen čtvrtého července. Také jeho hrdina Ron Kovic byl podobně jako Edward Snowden na počátku vlastenec, který chtěl sloužit své zemi. Coby zmrzačený vietnamský veterán však podlehl deziluzi i atmosféře revoltující doby a stal se ostrým kritikem vlády.

"Internet je technologie, díky které si lidé na celém světě mohou navzájem lépe porozumět," říká na počátku nového Stoneova snímku mladý Edward Snowden, jemuž chatrná fyzická konstituce nedovolila sloužit vlasti na bitevním poli. Ta věta padne při náborovém pohovoru do CIA a jde o odpověď na otázku, jak by Snowden přiblížil internet dětem.

Stoneův film o introvertním muži, který se napřed místo zákopové války rozhodne stát pěšákem v té informační a poté z ní "dezertuje", jako by se celý držel podobně dětinského přístupu.

Drama tichého mladíka Snowdena, který to umí s počítači a navzdory nulovému vzdělání dostane šanci u tajné služby a později Národní bezpečnostní agentury, není ztělesněním amerického snu o talentovaném jedinci.

Když se Snowden rozhodne vyzradit na veřejnosti tajné informace o tom, jak americká vláda odposlouchává své občany, na schůzce uprostřed hotelu v Hongkongu zdůrazňuje, že "ten příběh není o něm". Ale veškeré retrospektivy z Hongkongu roku 2013 do Snowdenovy minulosti jako by ve filmu toto tvrzení popíraly.

Režisér Stone se sice po letech tápání vrátil se silně rezonujícím tématem, ale vytvořil konvenční životopisné drama − bez napětí špionážního thrilleru i bez schopnosti šokovat, zaskočit, pobuřovat či omámit přepáleným obrazovým zpracováním.

Je logické, že Stone nenatočil drama plné obrazů fyzického i duševního utrpení, jaké dominovaly jeho vietnamským snímkům. Informační válka je neosobní, plíživá a vizuálně těžko zobrazitelná. Její "pěšák" Snowden je introvert, který žádná podobně filmařsky vděčná muka při svém rozhodnutí nejspíš nepodstoupil.

Film

Snowden
Režie: Oliver Stone
Film Europe, česká distribuční premiéra: 10. listopadu

Ale například americká dokumentaristka Laura Poitrasová z téhož skutečného hongkongského pokoje vynesla oscarový dokument Citizenfour, který je nejen silnějším filmem, ale dřívějšího mistra neklidných obrazů Stonea válcuje také z hlediska obrazové působivosti. A když v něm padne věta "Ten příběh není o mně", má tam své pevné místo i logiku.

Filmařský veterán Stone sice ve svém snímku nechá zaznít citaci "I jednotlivec může zastavit stroj světa" z knihy Atlasova vzpoura od Ayn Randové, kterou měl Snowden za vzor, ale jako by rezignoval na vyobrazení toho, zda jsou Snowdenovy činy jejím ironickým naplněním, či naopak hořkým popřením.

Stoneův Snowden je "obyčejným" hrdinou dnešní doby, který naťukává několik znepokojivých témat. To nejzajímavější ale zůstalo za dveřmi hongkongského pokoje a jediný obraz z nového Stoneova filmu, který utkví divákům v mysli, bude nejspíš ruka otáčející Rubikovou kostkou. Jak rychle ji dokáže Snowden složit, je však každému tak trochu jedno.

Související