Muž udeřil pistolí o desku stolu, ale na bezbrannou dvojici zaútočil spolu s několika statnými pomocníky "jen" pěstmi a kopanci. Britská aktivistka Faith Doherty skončila se zlámanými prsty a přetrhanými vazy, její indonéský kolega se zkrvavenou tváří a modřinami po těle. Našli důkazy o nelegální těžbě dřeva na indonéském ostrově Borneo, přímo v proslulém národním parku, útočišti divoce žijících orangutanů, a výprask se odehrál v kanceláři dřevařské firmy, po jejíž stopě šli. Po něm byli zatčeni policií, několik dní vězněni a pak vypovězeni ze země s pohrůžkou, aby se už nevraceli.

Příběh z roku 2000 by dávno zapadl, nebýt jedné "maličkosti". Útočníkem s pistolí byl Sugianto Sabran, synovec krále místních dřevařů – a muž, který se loni v květnu stal guvernérem provincie Střední Kalimantan, ačkoli měl ze všech uchazečů o úřad nejtěsnější vazby na dřevařské firmy a majitele palmových plantáží. I kvůli podobným vztahům přitom jen měsíce předtím po celé zemi hořely lesy a rašeliniště, bylo hospitalizováno více než půl milionu lidí, často úmyslně zakládané požáry způsobily ekonomické ztráty převyšující 15 miliard dolarů a v některých měsících vyvolaly větší emise skleníkových plynů než celá americká ekonomika.

Na začátku listopadu začala platit loni uzavřená pařížská dohoda o boji proti klimatickým změnám. Zahrnuje celý svět včetně Indonésie, která je šestým největším producentem skleníkových plynů (po Číně, USA, EU, Indii a Rusku). Přepočítáme-li emise na jednotku HDP, Indonésie dokonce žebříček největších světových hříšníků s přehledem vede. Hlavním důvodem je ono ničení tropických pralesů, zkáza rašelinišť a hospodářské využívání půdy, které se na hrozivém emisním skóre podílí více než 60 procenty.

Indonésie je bohužel modelovou rozvojovou zemí v tom špatném smyslu slova: všudypřítomná korupce, obrovské přírodní bohatství a zároveň chudé obyvatelstvo, jež v odlehlých oblastech nemá ani elektřinu. Vláda chce rychlý ekonomický rozvoj, mezinárodní společenství zároveň tlačí na snižování emisí. Právě na příkladě republiky rozeseté po ostrovech jihovýchodní Asie lze ukázat, že radost diplomatů, kterým se podařilo uvést pařížskou dohodu v život po desítkách let vyjednávání, může být předčasná. Za což ovšem nemohou jen rozvojové země.

Falešný plán? 

Na papíře to vypadá krásně. Stejně jako další státy světa také Indonésie v rámci pařížské dohody, jejímž cílem je udržet globální růst teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia, předložila dobrovolný plán na snižování emisí. Zavázala se, že do roku 2030 omezí vypouštění skleníkových plynů o 29 procent – a pokud se jí dostane pomoci vyspělých zemí, pak až o 41 procent. Nejde o snížení absolutní, podobně jako u většiny rozvojových zemí se jedná o redukci oproti scénáři, kdy by vláda nedělala nic a vše běželo jako dosud. Ve skutečnosti tedy budou emise i podle oficiálního plánu dále růst, to však není jediný problém.

Indonésie, po Austrálii druhý největší vývozce uhlí na světě, hodlá stavět další tepelné elektrárny, zatímco s obnovitelnými zdroji počítá minimálně. Na své nekvalitní uhlí je hrdá, pokládá jej za klíč k dalšímu rozvoji a chce je začít těžit i v pralesích Středního Kalimantanu. Na území o rozloze třetiny Středočeského kraje – kde žijí kmeny národa Dajáků a kromě orangutanů také vzácní levharti obláčkoví či nosorožci – má les vystřídat krajina na způsob severozápadních Čech, s  jámami povrchových dolů.

A pak je tu ještě požehnání i prokletí v podobě palmového oleje, který se přidává do potravin, kosmetiky, nafty a lecčeho dalšího. Bez ohledu na lesní požáry, které zuřily s  přestávkami od června 2015 do letošního jara, jeho export dál roste. Jen Čína loni z Indonésie dovezla o 64 procent více této komodity než v roce předchozím, v jednotkách procent se zvýšil i vývoz do Evropské unie. Navzdory západním kampaním upozorňujícím na to, že vysazování palmových plantáží je jednou z hlavních příčin odlesňování.

Zatím jste si přečetli 40 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.