Na začátku bylo jen nadšení do tiskáren. Po letech raketového růstu, kdy firma Prusa Research prakticky každý rok zvyšuje tržby o řád, už má Josef Průša pod sebou firmu s obratem 40 milionů korun za měsíc. Růst ale nepřestává, i když obor se již pomalu mění. S tím, jak možnosti 3D tisku okouzlily průmyslové podniky, přichází do oboru garážových projektů i velké globální korporace.

HN: Kdo jsou vaši zákazníci?

Na západě jsou to hlavně kutilové, lidé, kteří si chtějí zkoušet něco tisknout, na východě už převažují firmy a v Česku je to vyrovnané .

HN: K čemu tisk firmy používají?

Používají to hlavně architekti, designéři. 3D tisk je nejsilnější ve výrobě tam, kde potřebujete něco personalizovat. Lidé mají rádi, když je produkt upravený pro ně.

Josef Průša (26)

3D tisku se věnuje sedm let. Nedokončil Vysokou školu ekonomickou v Praze, vyučuje ale na Karlově univerzitě a oponentury dělá i na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. O 3D tisku přednáší i na konferencích po celém světě.

Často se mě ptají, jestli se někdy budou tisknout auta. Já si myslím, že nebudou. Nebo alespoň ještě nějakou dobu, protože plechy jsou všechny stejné a bylo by to hodně neefektivní. Umím si ale představit, že přijdete do obchodu s automobily a tam vám naskenují zadek a podle toho vám vytisknou sedák sedačky. Přesně pro vás.

HN: Máte tu několik redukcí na Apple. Nejsou i tohle věci, které by šlo tisknout?

Elektroniku zatím nikdo netiskne. Tedy jsou pokusy, ale redukci na USB-C port si nevytisknete. Pokud tam má protéct 30 gigabajtů za sekundu, tak na takovou úroveň se nedostanete, ale určitě to jednou možné bude. Využití 3D tisku v průmyslu teď bude postupně začínat. 3D tiskárna ale není věc, která by nahrazovala standardní výrobní procesy. Je to jen další z nich. Máte frézu, máte soustruh a taky nově 3D tiskárnu. Ty mají nyní ohromný boom v tom, že výhodou 3D tisku je, že na obsluhu nemusíte mít žádné školy. Samozřejmě pokud nebudete chtít dělat ty úplně nejšílenější věci. Do tiskárny pošlete soubor, nemusíte mít žádnou praxi, a vypadne vám z toho ta věc. V tom je síla 3D tisku. U frézy musíte mít nějaké znalosti, jak s tím pracovat, jak to programovat, jinak nic nevyrobíte.

HN: Co je pro firmy dnes jednodušší tisknout než vyrábět sériově?

Třeba ortopedické vložky do bot podle naskenované nohy. To je velmi jednoduché. To je příklad, kdy by to nedávalo žádný smysl, vyrábět je průmyslově.

HN: Vložku do bot z tiskárny?

Mohou to tisknout ze silikonu nebo je možné použít i nějaký jiný měkký materiál, protože třeba naše tiskárny silikon neumí. A pak tisknout s určitou hustotou, kdy si určíte, jak moc ten materiál bude vyplněný. Vlastně takovou houbu s nějakým množstvím vzduchu, a tak určovat, jakou bude mít pružnost. To se dělá běžně, šetří se tím čas i materiál.

HN: Na co ale tiskárny používají průmyslové firmy?

Máme třeba klienta, který vyrábí lasery. Jeho zákazníci je pak potřebují nějak uchytit na různé stroje ve výrobě, aby si je přesně zaaretovali, a k tomu potřebují držáky. K tomu je naše tiskárna ideální. Stačí hodinku upravit výkres na počítači a vytisknout. Oni pak mohou tyto věci vyrobit za pár korun. Pokud by se to dělalo běžným postupem, byl by ten díl extrémně drahý. Dokonce to ani nemusí dělat někdo ve výrobě. Může jim to udělat paní, která se stará třeba o e-shop, protože má v kanceláři tiskárnu.

HN: Vy své tiskárny používáte?

Ano. Zhruba 30 procent součástek si sami vytiskneme. Výhodu to má v tom, že můžeme velice rychle přepínat výrobu. Když upravíme a vylepšíme design, tak jen nahrajeme jiný soubor a od té doby se vyrábí nový model. Nemusíme platit za drahé formy a ty nás tak neblokují v další inovaci našich produktů. Zhruba každých 14 dní vylepšujeme naše tiskárny, a to na základě zpětné vazby od zákazníků. Třeba přijdou na to, jak upravit nějakou součástku, aby se u stavebnice snadněji montovala. My to ověříme, nahrajeme nové součástky do tiskáren a už se vyrábí nová verze. Neřešíme už, jestli máme skladem starou verzi, nemusíme řešit, jestli je možné formu upravit.

HN: A nebylo by přece jen levnější si ty díly nechat vyrábět v Číně a upravovat je méně často?

Nebylo. Protože my je díky tisku můžeme dělat komplexnější, takové se vstřikolisem třeba ani nedají vyrobit.

HN: Určitě jsou ale díly, které by na vstřikolisu vyrobit šly.

To ano, ale nám se to stejně nevyplatí. Materiál nás stojí pár stokorun za kilo, pak už je tu jen čas tiskárny a ta má spotřebu 200 wattů, tedy asi korunu za hodinu, máme tu dva lidi, kteří tisky zadávají a pak je sundávají. Navíc to, že můžeme průběžně vylepšovat design, má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu. Když chci třeba udělat jinou barvu, nemusím dělat novou objednávku v Číně, nemusím to sem přepravovat kontejnerem, nemusí mi to tu smrdět ve skladu. Dává nám to obrovskou flexibilitu. Navíc součástky ze vstřikolisu nemusí mít stejné vlastnosti jako prototyp z 3D tiskárny a to my nemusíme řešit.

HN: A dává to smysl i u firem, které něco vyrábějí v menších sériích?

To záleží, jak u čeho. Pokud je ale pro ně důležité produkt inovovat a využívat to jako konkurenční výhodu, tak se jim to určitě vyplatí. Pokud dělají stojánek na svíčku, který bude dvacet let stejný, tak je jasné, že tam to smysl nedává. Je to další metoda výroby, když správně využijete její výhody, tak vám pomůže.

HN: Co říkáte na variantu, že tiskárna vůbec nebude ve výrobě, ale až na místě určení, kde si zákazník koupený produkt vytiskne?

Něco takového už funguje. Na portálu 3Dhubs.com se můžete podívat, jestli je tiskárna ve vašem okolí. Je tam, i kolik si za tisk účtuje. V Praze jich je docela dost. Nebo naopak, když vy máte tiskárnu, můžete ji nabídnout a tomuto webu dávat nějaký malý poplatek.

HN: To ale budou spíše menší tiskárny. A co kdybych chtěl profesionální tisk?

I to tu je. Nejbližší průmyslová tiskárna je 255 kilometrů, ale to vám může být jedno, protože si to stejně necháte poslat poštou.

HN: Takže už tu postupně vzniká síť tiskáren dostupných veřejnosti. Je to od začátku obchodní model?

V některých případech ano, jindy si jen někdo pořídil tiskárnu a zjistil, že mu většinu času stojí. Proto ji například přes zmíněný server nabízí, aby se mu rychleji zaplatila. Týká se to i firem. Ony si koupí velkou a drahou mašinu, a neumí ji naplno využít, tak si takto vydělávají, aby se jim to zaplatilo.

HN: Vaše tiskárna i3 je v síti 3D Hubs ta nejrozšířenější, a to na všech kontinentech. Nezvýhodňuje vás to, že prodáváte levnější tiskárny?

Spíš myslím, že nás to znevýhodňuje, protože když si koupíte levnější tiskárnu, tak nemáte takovou potřebu získat investované peníze zpět tím, že budete komerčně tisknout přes 3Dhubs. Zatímco u drahých tiskáren máte pochopitelně motivaci získat vynaložené peníze zpět a investujete tak další peníze.

HN: Už je na trhu znát, jak se do oboru nově vrhla společnost HP?

Myslím, že zatím zákazníkům neposlali ani jednu. To jsou tiskárny, které stojí přes milion a půl jedna. Je otázka, co s trhem udělají, ale oni jsou dost noví. Trh vede nizozemský Ultimaker. Tiskárnu HP jsem poprvé viděl asi před dvěma měsíci v Británii a tisk na ní je myslím dost drahý, takže to bude spíše na dělání prototypů.

HN: Myslíte, že budoucnost je v tom, že se zboží nebude vozit v kamionech, ale bude se jen tisknout na místě určení?

Tam to stoprocentně míří. Začne to u oborů, kde výhody 3D tiskárny využijete nejvíc už nyní. V tuhle chvíli nedává smysl, aby když chcete vařečku, tak abyste si ji tiskl na tiskárně. Protože ji vyrábí v milionových sériích a má ideální vlastnosti. Nevím, kdy přijde ta úroveň, aby se i to vyplatilo.

Související

Peníze podle Leoše Rouska

Máte zájem o informace z ekonomiky v širších souvislostech?

Zadejte svou e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr informací, které se během týdne objevily v médiích. Těšit se můžete na komentář událostí od Leoše Rouska, hlavního analytika Hospodářských novin.