Věta "je to lepší než nic" málokdy věstí něco dobrého. Na středeční schůzku, kam německá kancléřka Angela Merkelová pozvala francouzského, ruského a ukrajinského prezidenta, ovšem sedí dokonale. Účastníci se sešli jen proto, aby si znovu − pokolikáté už − vzájemně vyložili, v čem se jejich názory liší. To okamžitě vyvolává otázku, jaký mělo setkání smysl. Pro Vladimira Putina určitě, protože navzdory veškeré kritice, kterou je Moskva častována za svou politiku na Ukrajině a nejnověji v syrském Aleppu, dostal vládce Kremlu oficiální pozvánku do jedné ze západních metropolí. Už to je bod pro něj a jasná diplomatická satisfakce. Z jeho pohledu bylo lhostejné, zda a co se ve čtyřstranném formátu dohodne, důležitější jsou záběry pro domácí publikum, jak západní státníci podávají jejich prezidentovi ruce.

Aby bylo zřejmé, že se vůbec necítí jako ostrakizovaný pária, Vladimir Putin si s sebou do Berlína přibalil i Vladislava Surkova, svého poradce a vrchního ideologa, který od roku 2014, kdy byly vyhlášeny sankce kvůli nezákonné ruské anexi Krymu, patří na černou listinu, a má proto zakázán vstup na území Evropské unie. Bylo to podobně vědomé provokační gesto, jako když si ruský prezident na schůzku s německou kancléřkou přivedl svého labradora jen proto, že se dočetl, že Angela Merkelová se ve společnosti psů necítí ve své kůži. Kancléřka tehdy dokázala nejen ovládnout své pocity, ale navíc je uměla přetavit v racionální závěr, že hostitel ji chce vmanévrovat do nevýhodné situace, aby na ni přitlačil.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se