Centrální banky ve vyspělém světě mají v posledních letech jedno společné. Jsou pro širokou veřejnost opakovaně terčem kritiky a zdrojem frustrace. Pravda, je to kritika často plytká a nekonstruktivní. Hodně brblání a nadávání na straně politiků, lidu obecného i části mediálních ekonomů, většinou však bez alternativních návrhů, doporučení, či dokonce promyšlených reformních záměrů.

Koneckonců zeptejte se i poučenějších kritických akademiků, jaká by podle nich měla být nyní základní úroková sazba v eurozóně, v USA nebo v naší zemi, a dočkáte se povětšinou trapného mlčení.

Hlubších a sofistikovaných návrhů na reformu peněžního systému, jaké v posledních letech prezentovali například bývalý guvernér Bank of England Mervyn King či ekonomický komentátor Martin Wolf, je málo.

A už vůbec se nedá říci, že by byly veřejně diskutovány tak široce a hluboce, jak by si zasloužily.

Nicméně není pochyb, že z peněžní politiky, která má být ideálně nudná, se pro mnohé stala téměř výkladní skříň zmaru dnešního vyspělého světa. A to je samozřejmě pro centrální bankéře problém, ať už smysluplnosti vlastní práce a správnosti vlastních rozhodnutí věří jakkoliv.

Opakovaně přemýšlím, proč tomu tak je. A nedávno jsem po přečtení prací německého ekonoma Benjamina Brauna zahlédl náznak odpovědi. Sdílím jeho pocit, že nám lidé prostě a jednoduše přestali rozumět. A to především proto, že jsme po roce 2008 začali bez varování vyprávět jiný "měnový příběh", než na jaký byli v případě peněz a centrálních bank zvyklí. Přitom na dosavadní podobě "příběhu" byla a je postavena důvěra v peněžní systém a též jeho laické pochopení.

Opírá se zhruba o tyto pilíře: 1) centrální banka jako jediná vytváří peníze, a má tak dokonale pod kontrolou jejich množství, 2) komerční banky peníze netvoří, pouze pasivně přeměňují již existující vklady na úvěry a 3) čím nižší je růst cenové hladiny, tím lépe. Tento − ekonomové by řekli monetaristický − výklad velmi dobře slaďoval preference veřejnosti s rozhodnutími centrálních bank v časech, kdy bankéři bojovali s inflací, tedy vesměs před rokem 2008.

Zatím jste si přečetli 50 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru